„Na nápad šít roušky mě přivedla Klára Tučková. Psala mi na začátku týdne, jestli se náhodou nechystám šít roušky. Ví, že občas něco spíchnu (směje se). Tak jsem odepsala, že vlastně jo a zasedla jsem k tomu,“ uvedl kladivářka z Kolína.

Pro koho je šijete?
Teď jsem ve stavu, že šiji pro kámoše, známé a jejich kamarády. Ale v úterý jsem se spojila s holčinou, co sháněla nějaké roušky pro kolínskou nemocnici, tak se pokusím ušít jich co nejvíc pro ně.

Kolik jich ušijete denně?
Záleží jak dlouho u toho vydržím sedět a jak moc se rozptyluji tím, že třeba čučím do mobilu a s někým si píšu. Ale za dva dny jsem jich rozdala padesát. Už mám nastříháno na další a jde mi to čím dál tím líp. Vytvářím si co nejlepší „technologický postup“ a už to celkem šlape. Zdrží mě jen to, když si o roušku napíše někdo další a já mu odepisuji a vymýšlím termín, do kdy to asi stihnu (směje se).

Šijete roušky s nějakým zvláštním motivem?
Šiji z toho, co mám. Ze zbytků. Mám nějakou látku se žirafami, něco s koly, s puntíky, něco jednobarevné. Ráda bych, aby to mělo nějaký super motiv, ale na to teď fakt není čas. Je třeba to brát jak to je a makat (smích). Ať tam je, co tam je.

Jakou máte poptávku a stíháte ji naplňovat?
Musím říct, že jsem si myslela, že ušiji pár roušek a nikdo už je chtít nebude, ale opak je pravdou (směje se). Poptávka je fakt velká a poslední dva dny jsem šla spát v půl druhé ráno a pořád jsem měla pocit, že nestíhám. Ale nevadí. Všichni jsou hodní a prostě si v klidu počkají (smích). Mám pak ohromnou radost, když je předávám a ostatní jsou rádi, že je mají. To si pak ke stroji zase ráda sednu.

Jak vnímáte současnou situaci ohledně koronaviru?
Jsem z toho, co se děje, taková dost rozpačitá. Je to úplně nová situace, se kterou se vlastně asi nesetkal nikdo z nás, takže se u mě i střídá pohled na celou situaci. Občas si říkám, že to je vlastně asi celkem v pohodě, to ve chvíli, kdy vůbec nesleduji média. A pak si přečtu statistiky, okouknu, co se děje, a to si říkám, že už je to fakt průser.

Jak s touto nestandardní situací bojujete?
Snažím se nedepkařit. Dělat nějaké věci doma. Konečně uklidit komoru, nebo šatnu. A to je podle mě jediná šance, jak se situací bojovat. Pozitivně přemýšlet a nepanikařit. A to se přiznám, že mi občas nejde úplně tak dobře (smích).

Vláda plošně zakázala veškeré kulturní a sportovní události. Jak moc vám bude sport schází?
Vážně moc!!! Jsem člověk, co moc neposedí doma, takže to, že najednou mám sedět na gauči, je pro mě ten největší trest.

Budete se připravovat nějak individuálně?
Určitě. Budu mít čas se mnohem více věnovat zdravotnímu cvičení na správné držení těla a na klenbu. Tam mi sice bude trochu chybět korekce, ale lepší než nic. A pak jsem si také do garáže nastěhovala velkou činku a kotouče, takže něco „nazvedám“ doma v garáži nebo na zahrádce.

Co říkáte na práci vlády?
Asi v jak kterém ohledu. Co se týká karantény a všech těchto opatření, tak s tím souzním a rozumím tomu. Někdo to považoval za paniku, ale já to považuji od začátku za prevenci a dává mi to smyl. Ale co se týká například ochranných pomůcek, tak tam je situace tragická. Samozřejmě tomu nerozumím a možná to vidím naivně. Chápu, že situace ve světě je jaká je, ale věřím tomu, že šlo zareagovat jinak a mít to alespoň trochu pod kontrolou. V tom smyslu, že se dostanou tyhle pomůcky minimálně k lidem, kteří jsou v tom největším ohrožení.

Máte ve svém okolí někoho, kdo se touto nemocí nakazil?
Zatím ne. Nebo o tom zatím nevím.

Čerpáte informace pouze z médií, nebo vám svaz atletiky posílá nějaké informace ohledně této nemoci a to, jak byste se měli chovat?
Nic navíc než to, co slyším z médií, se ze svazu nedozvídáme. Na Dukle řeší nějaké organizační věci, takže tam nějaké maily chodí, ale převážně se snažím orientovat z toho, co vím z médií.

V současné době není skoro místo, kde by se konaly světové soutěže. Pouze na pár místech naší planety. Dokonce se o víkendu uskutečnil jeden atletický závod v Číně. Místě, odkud pandemie přišla. Je šance, že byste se v brzké době rozjela na nějaké závody?
Do světa určitě ne. Prozatím bych byla ráda, kdybych mohla vyrazit na závody alespoň tady. Ale to teď zrovna vidím asi docela pesimisticky.

Online reportáž

Koronavirus v Česku