Rituály s lidskými oběťmi, nejčastěji dětskými, jsou známé pod pojmem capacocha a v incké společnosti se obvykle prováděly při oslavách významných událostí, jako bylo například vítězství v bitvě.

V nové studii, která byla nedávno zveřejněna v časopise Journal of Archaeological Science, provedli vědci toxikologickou analýzu dvou jedinců ve věku šesti až sedmi let, kteří byli před více než 500 lety obětováni při rituálu capacocha na hoře Ampato v jižním Peru.

Antidepresivní účinky látek

Ve vzorcích vlasů a nehtů inckých mumií hledali vědci z Polska, Peru a USA přítomnost omamných chemických látek, jako je kokain a další produkty vznikající při jeho rozkladu, například benzoylekgonin a kokaethylen. Hledali také další omamné a halucinogenní chemické látky jako meskalin, tryptamin, harmalin a harmin, které mají psychoaktivní vlastnosti.

Nakonec se podařilo zjistit, že v posledních týdnech života oběti žvýkaly listy koky a byly omámeny ayahuascou, nápojem vyráběným především z jihoamerické halucinogenní kvetoucí liány yage (neboli Banisteriopsis caapi).

„Inkové mohli vědomě využívat antidepresivní účinky ayahuasky ke snížení úzkostných a depresivních stavů obětí,“ předpokládají vědci. Výzkumníci sice nenašli důkazy o přítomnosti halucinogenní molekuly DMT, další hlavní složky ayahuascy, ale podle nich není jasné, zda absence této látky nebyla náhodná.

Uvedli, že děti pravděpodobně věděly, co se s nimi bude dít, a to několik týdnů předem a nemusely s tím souhlasit. Vědci také tvrdí, že psychotropní látky identifikované v tělech malých Inků sice nemusely vést k halucinacím, ale mohly je uklidnit a usnadnit jim tak provedení rituálu.

„V moderní medicíně se ayahuasca začíná používat k léčbě deprese. Inkové možná vědome využívali její antidepresivní vlastnosti ke snížení úzkostných stavů u obětí,“ napsali vědci ve své studii.

V jiné studii, publikované v roce 2013, vědci analyzovali stravu třináctileté incké dívky, která byla rovněž rituálně obětována před více než pěti stoletími v horské oblasti dnešní Argentiny. Zjistili, že konzumovala značné množství koky a také alkoholu. Podle vědců se spotřeba těchto látek dočasně zvýšila šest měsíců před jejím obětováním, pravděpodobně při nějakém významném inckém obřadu.

Kruté rituály

Capacocha byl u Inků důležitý obětní obřad, který obvykle zahrnoval obětování dětí. Děti obou pohlaví byly vybírány z celé incké říše k rituálům, které se prováděly ve významných svatyních, známých jako huacas nebo wak'akuna.

Obřady capacocha se konaly při příležitosti významných událostí. Jednalo se například o nástup nového panovníka na trůn, vladařovu smrt či narození syna. Kromě toho se tyto obřady prováděly také k zastavení přírodních katastrof. Důvodem, proč Inkové obětovali právě děti, měla být snaha o to zavděčit se božstvům a poslat jim ty nejlepší z nich. 

Samotný rituál byl obzvláště krutý. Obětování se provádělo především čtyřmi způsoby: uškrcením, úderem do hlavy, udušením či pohřbením zaživa v bezvědomí. Oběti také někdy byly vystaveny napospas bleskům.

Zánik Incké říše

Ještě roku 1520 se v hornatém regionu jihoamerických And rozkládala ohromná říše Inků. Země oplývala nesmírným bohatstvím – tedy alespoň podle množství zlata a stříbra, jímž přetékal královský palác i svatyně. Říše se zdála v době svého kolapsu na vrcholu sil. Co tedy stálo za jejím zánikem? 

Pád impéria proběhl dramaticky a neuvěřitelně rychle. Španělští conquistadoři (dobyvatelé) se říše zmocnili během několika málo let. O poslední území přišli původní obyvatelé roku 1572. Dobyvatelé vyzbrojení puškami, křížem a – jak se později ukázalo – také nebezpečnými chorobami domorodce brutálně zmasakrovali.

Stovky Evropanů, jakkoliv dobře vybavených a organizovaných, by samozřejmě nemohly porazit mnohasettisícové indiánské armády. Důležitým faktorem jejich úspěchu se však stalo verbování řady místních kmenů, které incké impérium dlouhodobě utlačovalo. Velmi podobný osud potkal ve stejné době i říši Aztéků, rozkládající se na území dnešního středního a jižního Mexika.