Poslanec parlamentu, sedmatřicetiletý člen sociální demokracie Václav Zemek z Vlašimi.
Mezi poslanci je sice nováčkem, parlament se sídlem na pražské Malé Straně ale zná už déle.

„Pracoval jsem tam už jako asistent Františka Vnoučka,“ připomněl Zemek, absolvent Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Právě proto a přes svou relativní poslaneckou nezkušenost figuruje mezi poslanci své strany jako kandidát na post ministra životního prostředí. V parlamentu proto pracuje také ve výborech pro životní prostředí a ústavně právním.

Jeho názory, například na výstavbu dálnice D3 dolním Posázavím odhaluje rozhovor na následující straně. Při něm přiznal, že ještě před patnácti lety by byl bezvýhradně proti stavbě nedotčenou v okolí přírodou dolního toku Sázavy. Této variantě by ale nejspíš dal přednost i nyní. Ovšem až po pečlivém prostudování dokumentů vypracovaných na vliv stavby a samotné komunikace na životní prostředí.

Svůj názor má Zemek také na výstupy, které poslanců před televizními kamerami. „Politika by se neměla přenášet do osobních vztahů. Vhodný kompromis, to je myslím ta správná cesta. Většina z nás ale vztahy bere rozumně,“ řekl Václav Zemek exkluzivně pro Benešovský deník.

Schůzku s nováčkem poslanecké sněmovny se autoru článku podařilo kvůli pracovnímu zaneprázdnění politika domluvit až na třetí pokus. Pak Václav Zemek přišel do redakce Benešovského deníku a odpovídal klidným hlasem na všechny položené otázky.

Jak na vás, jako na nováčka, dění ve sněmovně působí?

Jako asistent už jsem se určitý čas v parlamentu pohyboval, takže to tam trochu znám už déle. To, co lidé vidí v televizi, je jen zlomek práce, kterou poslanci mají. Pracuje se v měsíčních cyklech. Jeden týden je zasedání sněmovny, kdy se hlasuje o zákonech nebo mezinárodních smlouvách. Pak je ve sněmovně také výborový týden, který je z parlamentní práce asi ten nejdůležitější, protože se zákony projednávají ve výborech. Členové těchto výborů hodnotí a dávají doporučení členům poslaneckého klubu o tom, jak mají hlasovat. Není totiž v silách jednoho poslance přečíst všechny návrhy změn nebo nové zákony. Za poslední měsíc jsem dostal nové zákony a spisy jsou vysoké asi půl metru. Třetí týden je poslanecký, kdy by poslanec měl pracovat v regionu s voliči. Jeden týden je variabilní, může se změnit na hlasovací nebo na výborový.

Rozhodujete se i v tak nepolitické oblasti, jakou je životní prostředí, podle vaší politické příslušnosti, nebo podle citu?

Myslím, že sociální demokracie je do zelena více zaměřená, než jiné politické strany. Ve finále se některé zákony hlasují napříč politickým spektrem, takže pro něj zvedají ruku i politici z jiných stran. Může to však být i tak, že někteří naši poslanci přes mé doporučení hlasují proti.

Poslanci se při svých výlevech opírají do svých politických rivalů. Jako daňového poplatníka mne mrzí, že poslanci mrhají penězi tímto způsobem. Co si o některých projevech myslíte vy?

Každý kolega má jiný způsob projevu. Na druhou stranu je dokázané, že poslanci, kteří jsou nejvíc vidět, a to ať už v kladném nebo záporném slova smyslu, mají ve volbách nejvíce preferenčních hlasů. Řada kolegů na to právě tímto způsobem hraje. Já bych se držel věcné argumentace. Kdyby ale nebylo takových projevů, byla by práce parlamentu pro veřejnost nezajímavá. Můj šálek kávy to není, ale jsou voliči, kteří čekají právě na hádky v parlamentu.

Říká se, že v parlamentu si jdete navzájem po krku, ale po schůzi se objímáte v parlamentním baru. Připíjíte si při tom něčím ostřejším, navíc za třetinovou cenu.

Třetinové ceny možná byly v parlamentním baru před několika lety. Služby zajišťuje najatá firma a to nejen pro poslance, ale také pro novináře nebo návštěvníky parlamentu. Nejsem nakloněný tomu, aby se kvůli politice lidé přeli do krve a navzájem se znepřátelili. Politika by se neměla přenášet do osobních vztahů. Vhodný kompromis, to je myslím ta správná cesta. Jsou tam ale určití kolegové, kteří vůči druhým cítí chlad. Většina z nás ale vztahy bere rozumně. Divadlo pro veřejnost si myslím nehrajeme.

Jako stínový ministr životního prostředí asi víte nejlépe, co současný ministr dělá špatně…

Jsem ještě nyní dalek toho, abych ho tak hodnotil. Asi bych mu vytkl personální politiku. Na ministerstvo přišla řada lidí, kteří nejsou z oboru. Co bych mu ale vyčetl, je přístup k Národnímu parku Šumava. V tom mám jiný názor. Ale v řadě věcí se samozřejmě také shodneme.

Mělo by se na Šumavě kvůli kůrovci kácet?

To není o tom, zda kácet či nikoliv. Jde o to, kde, kolik a co kácet. Zástupci vědecké obce propagovali bezzásahovost první zóny. Jenže tam už lýkožroutová vlna proběhla, tam už není co kácet. Probíhá tam obnova nebo jsou vzrostlé stromy suché. Nápady, že právě z této první zóny odstraníme napadené stromy, jsou nyní už zcela mimo realitu. Ve druhých zónách se smíšenými lesy jsem i já pro zásahy proti lýkožroutovi. Nemohou tam ale přijet harvestory a kácet hlava nehlava. Těžba tam by měla být selektivní za účasti malých lokálních firem. To by bylo také transparentní.

Co říkáte názoru, že si příroda poradí i bez kácení?

Rozhodli jsme se, že část území necháme samovolnému vývoji, což je podmínka mezinárodních kritérií pro národní park. V horských lesích kalamita není poprvé a lesy by tak měly vypadat v horských partiích nebo kolem šumavských slatin.

Jaký postoj zaujímáte k výstavbě dálnice D3 nedotčenou krajinou dolního Posázaví?

To je komplikovaná otázka. Myslím ale, že už je rozhodnuto. Dálnice, její stabilizovaná trasa navržená Ředitelstvím silnic a dálnic, je už zanesená v územním plánu Středočeského kraje. Přesto se ještě zvažují další možnosti a rozhodující nakonec bude studie vlivů na životní prostředí EIA. Kdybyste se mě zeptal před patnácti lety, řekl bych, že jsem proti stavbě. Dnes už není odpověď tak jednoduchá. Přibylo aut, v Posázaví jsou tisíce chat. Chataři tam nyní nechtějí jezdit vlakem. Já jsem příznivcem železnice a vím, že další dálnice jen přinese další rozvoj silniční dopravy. Domnívám se přesto, že spojení na jih dálnicí je nyní nutností.

Před patnácti lety byste řekl dálnici ne, nyní jste pro dálnici?

Říkám, že dálnice je asi nutností.

Ale pro kterou variantu byste se při případném hlasování přiklonil?

Počkal bych si na výsledek EIA.

Dokumenty, tedy i EIA se dá asi různě interpretovat…

Upravit se dá v Česku úplně všechno. Nakonec ale rozhodnou na úřadech.

Úředníci ale většinou nebydlí v Posázaví…

Referenti středočeského úřadu jsou ze Středočeského kraje.

Ale pro kterou variantu byste byl vy?

Prostuduji to, podívám se na EIA a pak vám řeknu.

Nevymlouvejte se pořád na EIA. Řekněte za sebe, Václava Zemka, pro kterou trasu byste při hlasování zvedl ruku. Jste pro stavbu na zelené louce nebo přestavbu a úpravu už stojící silnice E55.

Má to různé aspekty. Dálnice krajinu segmentuje, rozděluje a to je problém. Nejsem odborník na stavbu silnic…

Tady zatím nehlasujete, odpovězte citem…

Pokud bychom brali jen dvě varianty, rozšíření a stavba na zelené louce, byl bych pro rozšíření. Nejčistší řešení by byl tunel. Na něj ale nejsou peníze.

Používáte jako ekologicky založený člověk k přesunům vlak?

Rád chodím pěšky, jezdím i vlakem. Kvůli úspoře času při objíždění regionu však používám automobil. Do Prahy ale také jezdím z Vlašimi autem, nejezdím však sám. Beru s sebou sestru.

Jaké ekologické projekty byste chtěl na Benešovsku uskutečnit.

To záleží na samosprávách.

Vy, jako poslanec ale můžete být významným přímluvcem.

Mohu se zmínit. Rozhodovací pravomoc ale nemám. Teď budu konkrétně jednat kvůli protipovodňovým opatřením ve městě Sázavě.

Co Václav Zemek, jeho ekologické smýšlení a jaderná energetika. Nyní se stále probírá jaderná elektrárna ve Fukušimě, co si o tamních potížích?

Elektrárna ve Fukušimě má jinou konstrukci, než mají české jaderné elektrárny.

Technika, i ta v jaderné elektrárně, se ale přece může porouchat.

Samozřejmě. Jde o to dodržovat bezpečnostní předpisy a opatření. Myslím si, že zatím nenastala doba k odstavení českých jaderných elektráren. Otázkou ale je, zda stavět další bloky jaderných elektráren. Nyní je k tomu pod vlivem japonské katastrofy nechuť. Česko se ale bez jaderné energie neobejde. Jenže zatím u nás neexistuje ucelená koncepce určující další vývoj. Na uhlí jsou těžební limity, obnovitelné zdroje, jako využívání biomasy jsou také omezené. Řeky jsou už nyní plně obestavěné elektrárnami a stojíme na hranici využívání solární energetiky. Rozvíjet se už téměř nemáme kam, proto bychom z mého pohledu měli energií více šetřit. V tom myslím máme velký dluh. Tudy by měla vést naše další cesta.

KDO JE VÁCLAV ZEMEK
Narodil se v roce 1974 ve Vlašimi a tam také stále žije. Vystudoval tamní gymnázium a Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Pracoval na MěÚ Vlašim v Odboru životního prostředí, později jako vedoucí oddělení ochrany ovzduší na Krajském úřadě Středočeského kraje. Poslanci ČSSD Františku Vnoučkovi dělal asistenta, ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2010 byl zvolen, je proto nyní poslancem. Je členem Výboru pro životní prostředí a členem Výboru ústavně právního. Je svobodný, má však přítelkyni.