Amnesty International (AI) obvinila Ukrajinu, že umísťuje své jednotky a techniku do civilních budov, mimo jiné do škol a nemocnic. Potvrdila tak to, co od začátku války tvrdí ruští propagandisté. Volodymyr Zelenskyj a další představitelé Kyjeva odpověděli rozzlobeně: Amnesty podle nich obhajuje útočníka.

Pokud se podíváme do zpráv známé lidskoprávní organizace, žádnou touhu nadržovat Rusku nevidíme. Až dosud shromažďovala svědectví o válečných zločinech agresora v okolí Kyjeva či v Mariupolu. Důkladně a pokud možno z první ruky.

Podobně přesné jsou zprávy o tom, že Ukrajina vystavila civilisty zbytečnému nebezpečí, když své vojáky poslala do škol (byť zavřených). V jejich blízkosti bydleli lidé a bojovníci měli prostor v nedalekých lesích. Neexistuje sebemenší důvod se domnívat, že by AI stranila Putinovi. Nebo že by dokonce měla něco proti napadené Ukrajině. Nanejvýš se může mýlit. Vzhledem k množství svědectví to nevypadá pravděpodobně.

Zveřejnění zprávy však nahrává ruským okupantům. Měla být tedy zamčena do šuplíku? V žádném případě. Ruské vedení je agresor, Ukrajina napadená země, která se obětavě brání silnějším nájezdníkům. Pokud při tom porušuje právo a vystavuje lidi zbytečnému nebezpečí, je to možná z taktických důvodů pochopitelné, ne však omluvitelné.

Když člověk fandí vášnivě nějakému týmu, třeba hokejovému, má tendenci přehlížet jeho fauly. Nedovolené zákroky dělá vždycky nenáviděný soupeř, „naši“ nikdy. Pokud „nás“ někdo vylučuje, pak je to vždycky podplacený, blbý či neschopný soudce mrkev.
Tahle svérázná optika však do posuzování války, která ovlivní budoucnost Evropy, nepatří. Západ a šéfové Ukrajiny by měli vzít zprávu AI s tou největší vážností a vyvodit z ní důsledky. Nikdo nemůže po Ukrajině chtít, aby proti surovým útočníkům válčila v rukavičkách. Vědomě si však brát civilisty jako rukojmí nesmí.