Jestlipak si někdy vzpomenete, na to, jak staří Čechové bojovali, někdy i vlastní krví, za svá práva – várečná, hrdelní… nebo také trhová. Právě takové právo měl i Štěpánov. Díky němu mohl pořádat trhy, přilákat do městečka obchodníky a těžit z výhod, které skýtal obchod. Nakonec ji i zohlednil tak, že se píše s přídomkem Trhový.

Většinu práv, o nichž je zmínka vystavovala vrchnost písemně. Ale některá jen takříkajíc per huba. A to byl středověk! Výsad práva interpretovaných pouze ústně, tedy nepsaně, užívá i nyní možná každý Čech.

Takové právo dostal i Trhový Štěpánov. Přidělil mu ho kdosi z vrchnosti Ředitelství silnic a dálnic. Kdo, to už si nikdo nepamatuje. Bylo to už před čtyřiceti roky. Tehdejší mocipán z ŘSD Trhovoštěpánovským svatosvatě přislíbil, že budou moci vjíždět na odpočívku u Střechova na dálnici D1 jinudy, než z místa k tomu určenému, tedy z D1. Po kolaudaci se tak i stalo. A beze smlouvy. Slovo platilo.

Ale, kde že ty loňské sněhy jsou? Noví mocipáni na ministerstvu dopravy nepsaný zákon znát nechtějí a dodržovat letité ústní úmluvy už teprv ne. Vždyť jsou mimo zákon, hájí se.

Co tedy zbývá Trhovoštěpánovským? Oči pro pláč, zlost. Nebo boj o uznání staré dohody. Třeba, jak je zvykem ve zdejším kraji, s vidlemi v ruce a tedy, vlastní krví. K takovému boji ale v dnešní době není dost odhodlaných zastánců dodržování starých práv.

zdenek.kellner@denik.cz