Předně - pořád snad platí svoboda pobytu a pohybu a lidé mohou bydlet, kdekoli se rozhodnou. A nic na tom nemění ani mocnářsko-bolševický relikt zvaný trvalý pobyt. Je nefér mluvit o těchto lidech jako o „černých pasažérech“ a podobně.

Nepřihlásit se k trvalému pobytu často nutí lidi systém. Na adresu v občanském průkazu je navázána propletená až nepřehledná byrokracie, parkování ve městech, dostupnost škol a školek – a tak dále a tak dále. Dokud se toto nezmění, vůle měnit trvalý pobyt bude malá.

Ilustrační foto.
Lidé s nepřihlášeným trvalým pobytem v místě bydliště stojí obce miliony korun

Vedení radnic také rádo zapomíná na dvě věci. Určitě totiž existuje i skupina těch, kteří mají v jejich městě pobyt nahlášený, ale ve skutečnosti žijí jinde. A ti, kteří ve městě skutečně pobývají, přece své peníze ve městě utrácejí u místních obchodníků, své bankovky nepálí, obřadně netrhají a nezahazují. A tak by se tyhle částky a podíl na nich měly od jednostranné bilance odečíst. Pak by se vidělo, že situace není tak katastrofální, jak se uvádí.

Chápu, že města nemají peníze na vše, co by chtě-la. Ale možná by pro začátek místo hlídaní pohybu lidí podle údajů mobilních operátorů a kontroly spotřeby vody mohli úředníci a politici při sestavování rozpočtu zkusit seškrtat vše, co není pro život ve městě nutné nebo slouží jen úzké skupině lidí.

Redaktor Benešovského deníku Zdeněk Kellner.
KOMENTÁŘ: Nedůvěru v plyn mi už jako malému vštěpovala babička

Přestat si stavět akvaparkové pomníky, zrevidovat náklady na vlastní činnost úřadu a až po letech běžné a funkční správy města s krásnými přebytky na účtech se rozhodnout pro nějaký nadstandard.

Do té doby budou jak obyvatelé, tak radnice rukojmími systému, který trvalý pobyt staví nad běžný život.