Vypalování trávy je sice zakázáno zákonem o požární ochraně a každý, kdo by šktrnul sirkou a zapálil stařinu se vystavuje riziku udělení pokuty. Má to ale háček. Policisté respektive hasiči by mu museli prokázat úmysl trávu skutečně vypalovat. A tak na Benešovsku tohle nikdo letos na jaře nedělá.

Požáry, které hasiči likvidovali, byly „jen“ ty, které se vymkly z kontroly. Třeba při pálení větví. Při tom se ale oheň rozšířil, světe div se, právě na stařinu. Hasiči profesionální i ti dobrovolní si z celkového počtu 87 požárů za březen a duben připsali dvanáct zákroků při hašení trávy nebo polního porostu. Ani u jednoho z těchto ohňů není stanovená příčina vypalování travnatého porostu.

Na samotném důsledku to ale nic nemění. Oheň přináší očistu a tam, kde byla stará tráva podrobena žehu, vbrzku vyraší svěží zeleň. Ale hmyzáci, kteří byli ve špatný čas na nesprávném místě, o tom mluvit nemohou. Své o tom však ví třeba sousedi, jimž se přes zahradu valí štiplavý a smradlavý kouř a provětrává jim čerstvě vyprané prádlo na šňůře.

I když si většina lidí myslí, že je vypalování minulostí a nikdo už to nedělá, je pořád dost těch, kteří dokazují opak a pěkně přitom zatápějí všem v blízkém dosahu. Myslím ale, že by se měla situace vyrovnat. Taky bychom jim měli pěkně zatopit.