Přitom o správném postupu rozhodují ti nejmoudřejší a nejchytřejší z nás, kteří by měli mít nejvíc informací. „Chytří jsou, ale praxi neznají,“ poznamenal jeden ze starostů, který se stejně jako jeho kolegové v celé republice potýkají s nelehkým úkolem, jak do doslova napěchovaných škol vměstnat žáky tak, aby splňovali povinnou kvótu patnácti dětí v jedné místnosti.

ON-LINE reporáž o koronaviru najdete ZDE

Pokud by přišli do škol všichni žáci, nebylo by to možné. A tak jediné co mi z nařízení o uvolňování poměrů ve školách vyplývá je, že vrcholní politici už dopředu počítají s tím, že velká část dětí do školy letos už vůbec nepřijde. Jinak by se možná muselo dokonce losovat, kdo do škamen zasedne a na koho už místo nezbude. Nebo učit jako v dobách socialismu, na směny. Jenže na to by bylo potřeba víc kantorů.

Například ve vlašimských školách se o tom budou ještě bavit, ale v úvaze mají i to, že začnou plnit třídy patnáctičlennými posádkami odspoda, od prvních tříd. To by pak znamenalo, že pro žáky vyšších tříd, vyjma deváťáků, kteří se učí už od pondělí 11. května, by de facto škola už skončila.

I přes tyto neznámé je tu ještě jedna, zásadnější. Ta se však neprojeví hned. Až budoucnost ukáže, jaký dopad na vzdělanost doba koronavirová měla. Přitom porovnávací studie už nyní ukazují, že čeští žáci za vrstevníky z jiných zemí ve vědomostech zaostávají. Proto se domnívám, že žádný velký propad nás ve vzdělanosti už nečeká.