Místo, aby odstranil nebo přemístil předmět, na který dopadaly exkrementy, rozhodl se zlikvidovat, a to doslova, přímo jejich zdroj. Potud je všechno v pořádku. Tak to má být, protože základem konce problému je jeho eliminace v samém zárodku. Obchodník však k zákroku přistoupil tak nějak, bez rozmyslu. Možná to tak dříve bylo, prošlo to, tak proč ne znovu?

Prostě jen zavolal specialisty na výškové práce. A ti jednali, jako by jim Pán Bůh místo rozumu nadělil jen sílu. Rozkaz zněl jasně! Ze zdi zdatní lezci servali hnízda znečišťovatelů bez ohledu na to, že tam už švitořila holátka. Výsledkem jejich „dovednosti“ byla zbytečná smrt možná až desítek chráněných ptáků. Těm nedokázali v tu chvíli pomoci ani obyvatelé Vlašimi, kteří „očistu“ objektu viděli na vlastní oči.

Naštěstí si hrůzný zážitek nenechali jen pro sebe. Přivolali na pomoc ochránce přírody a ti zachránili alespoň to málo, co ještě šlo. I když příběh nemá úplný happyend, povzbudivé je, že lidé už nejsou k bolesti nebohých tvorů neteční. A je také v pořádku, že bude platit rčení – nemyslíš, zaplatíš. Kauza totiž není pouhá banální epizoda a nespraví ji ani omluva Albertu a jeho slib, že viníky potrestá.

Vyšetřuje ji policie, jako trestný čin. Vlašimským jiřičkám stíhání organizátorů nebo vykonavatelů sice život nevrátí, ale dalším živočichům svítá neděje, že se dožijí dospělosti, když už si našli bydlení ve společnosti člověka. Snad publicita tohoto smutného příběhu pomůže k tomu, že takových „nedopatření“ bude co nejméně.