Tehdy byla na poli mezi Miličínem, Jiřeticemi a Oldřichovcem v jižní části regionu nalezena mrtvá samice orla mořského. Rozbor tkání vzácného chráněného dravce potvrdil, že se v jeho játrech a dalších tkáních nachází takzvaný chmelový jed, známý jako karbofuran.

Že nešlo o nešťastnou náhodu, bylo jasné od začátku. Orli totiž do pytlů s chemikáliemi neklovají. Toho, kdo otrávil návnadu a nalíčil ji na dravce, však policisté neodhalili.

Obávám se, že to v rožmitálském případě dopadne stejně. Do případu se sice vložili kriminalisté, kteří mají více možností a zkušeností než policistéz obvodů, přesto budou pravděpodobně čelit opět hradbě mlčení a minimálnímu množství usvědčujících stop.

Nechci dělat ukvapené závěry, ale skoro bych vsadil na to, že za smrtí dravců bude zase nějakýjed a ne třeba ptačí chřipka. A také to, že existuje travič, pro něhož jsou ptáci kolem jeho pozemků škůdci.

Bylo by snadné ukázat prstem na skupinu lidí, kteří by likvidaci dravců mohli vidět jako něco prospěšného. Ale zároveň hodně laciné. A k tomu se nesnížím.

Z vlastních zkušeností vím, že se v každé partě najdou poctiví a slušní lidé, kteří proklamace o nutnosti ochrany přírody nemají za zbytečná slova. Ovšem také vím, že jsou mezi nimi i pokrytci, kterým jde jen o jejich prospěch a požitek vycházející z vědomí, že mohou rozhodovat o životě a smrti jiných tvorů.