Lidé z osad, jak se někdejší vesnice bez radnic oficiálně nazývají, musí chodit do města. Děti tam zpravidla mají školu, starší lidé potřebují k lékaři. A ne každý má vlastní auto. Ti, co ho mají, pak ty pěší potkávají na krajnici.O tom, že to není vždy úplně bezpečné míjení, není třeba mluvit. Provoz je hustý a na silnicích málo místa. Tak co s tím?

Do Pecerad chodník z Brodců chybí.
Chodník do Podělus Týnec nad Sázavou postaví, do Pecerad ale těžko

Zbývá asi jen víra. Snad se například v Týnci nad Sázavou chodníku dočkají i obyvatelé z míst, která jsou často dokonce i v souvislé zástavbě, ale mají jiný název. Patří k nim Pecerady, Zbořený Kostelec, Krusičany nebo Chrást sídliště. Také tam chodí pěší po krajích silnic. Kdy se právě i díky chodníkům budou moci cítit skutečnými, nikoli druhořadými obyvateli města, není jasné.

Redaktor Benešovského deníku Zdeněk Kellner.
KOMENTÁŘ: Bububu nestačí. Za každou vinu má přijít také trest

Už nyní chodník vede do Chrástu nad Sázavou, ne však do jeho sídliště. A také téměř až do Zbořeného Kostelce. Další město na jaře postaví do Podělus. Pak už zbývá jen málo. Nebo – z pohledu lidí z osad – naopak příliš moc.