Když jsem před nedávnem psal o svatbě Michala z Vlašimi a Světlany z Nižného Novgorodu, která se konala v Rusku v době po vrbětickém odhalení a politickém rozvodu obou zemí, ve snu by mě nenapadlo, jak absurdní pokračování budou mezinárodní vztahy na šťastné novomanžele mít.

Láska trvá dál, ale do života česko-ruského páru se nabourávají další záležitosti. Především mezinárodní napětí. Právě politika, šmrncnutá koronavirem, nejdříve Michalovi nedovolila přijet domů kvůli vyřízení úředních záležitostí. Pokud by totiž odjel do Čech, už by se nedostal zpátky za snoubenkou a zároveň do místa, kde už osm let pracuje.

Podobně na situaci doplatili i Michalovi rodiče. Ani kvůli ženitbě svého jediného syna nemohli dojet na matičku Rus. Svatbu tak sledovali jen prostřednictvím internetového videopřenosu.

A teď zase Michal nemá šanci představit rodičům svou ženu při osobním setkání. Světlana do Čech nemůže přicestovat, protože si nejdříve musí vyřídit doklady s novým příjmením. A protože úřední šiml řehtá i na české straně, musí potřebné dokumenty vyřešit v Česku Michal.

Už už to vypadalo, že sice bez ženy, ale přece jen do Čech dorazí. Jenže do hry zase vstoupily události v Bělorusku a následné sankce, zákazy přeletů ze strany Evropské unie a v odvetě následně také ruská odpověď.

A i když nakonec Michal domů dorazil, nikde není psáno, že soužití mezinárodního páru nenaruší další vývoj událostí.