S trochou nadsázky se dá říci, že teplo v bytech je pro nájemníky nutností, bez níž by se tam žít nedalo. Nebo jen velmi, velmi obtížně. Platí to, i když rčení, že si lze zvyknout i na šibenici dokládá, že tak neúprosné to bez tepla zase být nemusí.

Důvodem skepse nebo obav ze života v chladu, je zdražování všeho, na co si jen člověk vzpomene. Také plynu, který města potřebují k vytápění svých obecních objektů.

Nájemníci se kvůli tomu dostávají do nepoznané situace. Musí si za obyčejnou věc, tedy žádný nadstandard, luxus, připlatit. Radnice totiž na jejich sponzorování nemají dost peněz.

Redaktor Benešovského deníku Zdeněk Kellner.
Komentář: Za našich mladých let nebýval svět jako květ

Nájemníci se dostávají tak trochu do situace podobné té, kterou podstoupili ti, co si své bydlení vybudovali sami v rodinných domech. Tito lidé se většinou zadlužili a na desítky let jim z výplaty mizí podstatná část peněz na placení půjček a hypoték. Na životní radovánky jim často moc peněz nezbývá.

Stejně jako obyčejným nájemníkům, kteří byli svým způsobem pasivní, o vybudování svého vlastního bydlení se nestarali a ubikaci si jen pronajali a obecně moc starostí s udržováním objektu nebo jeho okolí neměli. Vlastně „jen“ platili nájem, do fondu oprav a za energie.

I lidem v rodinných domech se ceny vytápění zvedají. Na rozdíl od nájemníků se ale znovu mohou zařídit, jak potřebují bez ohledu na obyvatele ze sousedství. Mohou si topení dokonce úplně vypnout a zimu zvládnout tím, že si oblečou ony tolik probírané dva svetry.