Děti z Ukrajiny, které dorazily na adaptační kurz do Domu dětí a mládeže Benešov, seděly na židlích a lavicích v jedné z místností poté, co je tam přivedly jejich matky a zanechaly je na místě samotné, doslova jako zařezané.

Jakmile ale ředitelka městské příspěvkové organizace Lucie Smetanová přivedla svou tříměsíční fenku australského ovčáka Vivien, situace se doslova jako mávnutím kouzelného proutku změnila. Kontaktní chlupáč se okamžitě stal miláčkem malých školáků, aniž by si pozornost vynucoval nějakou dotěrností. Děti ve věku od sedmi do sedmnácti let, které se v DDM v Poštovní ulici sešly, aby se naučily základům češtiny, ztratily obezřetnost z neznámého prostředí a začaly se chovat tak, jak se to od nich dá očekávat – jako děti.

Byla to i pro mě hodně nečekaná, přesto naprosto dokonalá ukázka canisterapie, což je oficiální název pro metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení psa na člověka. Klasická canisterapie sice vyžaduje speciálně vedeného a cvičeného psa nebo feny, ale tříměsíční prcek Vivien tohle všechno v sobě měl i bez dlouhodobého cíleně vedeného výcviku. Díky tomu malý psík dokázal to, co žádný proslov.

Jak se ukázalo, kontakt se psem pro ukrajinské děti představoval účinné rozptýlení a odpoutání od myšlenek, které si s sebou přinesly z domoviny. A pak, že pes není nejlepším přítelem člověka.