Štěstí, jak se také říká, chodí dokola a občas padne i na vola. Adresátů tohoto titulu je v naší společnosti hodně. Zajímavé je, že v kontextu se štěstím je asi každý tohle oslovení schopen toleroval. To proto, že štěstí není nikdy dost. A každý ho svým způsobem potřebuje. Třeba v lásce. Nebo ve hře.

Vše ale bledne před štěstím v podobě zdraví. V této době je štěstím nechytit nějaké virové svinstvo. A když už takovou kliku člověk nemá, bude šťastný, pokud ho covid jen tak lízne a nepoznamená na celý další život.

Štěstím však může být podle spisovatele Hemingwaye nejen dobré zdraví, ale také špatná paměť. S tím v Česku máme bohatou zkušenost. Máme velmi špatnou historickou paměť a to zase takovým štěstím není.

V souvislosti s výpadkem dlouhodobé paměti se ale obávám,aby nás totéž nepostihlo při vzpomínání na události nedávné, staré sotva rok.

Není žádným štěstím, když si už teď nezapamatujeme, odkud k nám ten koronáč přišel a jak z něj umí profitovat někteří šíbři. Jejich štěstí je pro většinu z nás holým neštěstím.

Možná bychom se měli raději řídit moudrem starověkého římského básníka Vergilia. Ten radil, abychom se neštěstí nepoddávali a šli proti němu se vší odvahou. Jenže, jak už to tak v Česku bývá, bude štěstím, když se najde někdo, kdo to dokáže.