K nápravě je potřeba i něco dělat. Třeba jen to, že budeme třídit odpad, který sami v domácnostech vyprodukujeme. Jak na to, ukazují všem Vlašimáci. Jejich město se ve středočeské anketě My třídíme nejlépe umístilo za loňský rok druhé. Obyvatelé města tak ukazují, že třídění není obtěžujícím prvkem života, ale naopak jeho obohacením. Město pod Blaníkem za to od kraje obdrželo čtyřicet tisíc korun.

Barevné kontejnery na ukládání plastů, papíru, elektroodpadu, kovu, skla nebo třeba textilu lze přitom vidět i v těch nejmenších osadách. Nejen ve Vlašimi.

Ani to ale nestačí. Rezervy jsou totiž v nás samotných. Není snad nic horšího, než když si vyrazíte v létě na houby nebo borůvky, a na kraji lesa se válí halda odpadků. Možná to někdo obhajuje tím, že tam přece nejsou odpadkové koše, tak kam jinam by se odpad dal uložit. Tohle ale neberu. S odpadem je to stejné, jako s docela obyčejnou denní tělesnou potřebou. Nikdo normální ji přece nevykonává bezmyšlenkovitě právě tam, kde momentálně stojí, byť by to bylo v soukromí domova.

Věřím, že většina lidí je normální a ví, že stačí dodržet jedno malé základní pravidlo. Co si s sebou do přírody vezmu, to si z ní také odnesu. Vždyť obal od nápoje po jeho konzumaci rozhodně není těžší, než když byl plný limonády.