Na Benešovsko se snesla další pohroma. Právě tak nejspíš invazi drobného, sotva viditelného hmyzu vnímají zahrádkáři. Těm v těchto týdnech nedělá dobře pohled na modrostříbrné jehličí smrku pichlavého, jemuž se obecně říká smrk stříbrný. Vrásky na čele jim stále více přidělává měnící se barva jehliček. Jsou hnědé.

Silní jedinci, míněno smrky, ne zahrádkáři, prý ale invazi mšic, které devastaci rostliny způsobují, přežijí. Stačí, jak radí odborníci, vydatně zalévat a smrk si už poradí sám. No, uvidíme. Doma zaléváme, modrostříbrná barva asi třímetrového stromu, se moc rychle nevrací.

Vlastně stejný recept by pomohl zachránit také spoustu smrků v lesích nejen na Benešovsku. Ty pro změnu napadal brouček lýkožrout smrkový čili kůrovec. Jak v případě lesních smrků odborníci říkali, pokud by měl strom dostatek vody pro svou výživu, dokázal by se drobnému parazitovi ubránit. Jednoduše by své rány zaplnil mízou a brouka utopil. Problémem ale v tomto případě bylo, že dlouhodobě nepršelo a stromy neměly z čeho vyprodukovat mízu. K tomu se navíc přidalo extrémní přemnožení brouka a kalamita byla na světě.

Redaktor Benešovského deníku Zdeněk Kellner.
KOMENTÁŘ: Barbary v nás nespálí slunce ani mráz

Hmyzáci nás provázejí prakticky na každém kroku a ti nepopulární, kteří likvidovali také kaštany, tedy jírovce, k nám přiletěli z Balkánu před několika lety. Klíněnka jírovcová dokázala i na Benešovsku spáchat pěknou spoušť, neštěstí ne poušť. Jeden rok dokonce město Benešově nechalo kaštany tvořící jednostrannou alej v Táborské ulici chemicky ošetřit. Dopadlo to dobře. Ale další kaštany si poradily i bez postřiků, a nakonec nedopadly jako smrky v lese. Každé jaro se tak znovu pěkně zazelenají, i když pokaždé ještě v létě listí zrezne a opadá.

Věřím, že podobně si s přispěním lidí a jejich konví s vodou povedou nyní také stříbrné smrky.