Proč nám to dělají? To se všichni zbláznili? Nebo jsme jen omezení a neschopni si prosadit svou? Možná také právě vy pokládáte takové otázky. Napadly mě v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že dalších nejméně pět let budeme muset strpět střídání takzvaného letního evropského času s tím přirozeným, astronomickým. Dvakrát za rok.

Přiznám se, patřím k těm, komu takové „vexlování“ s časem vadí. Špatně spím, pozdě usínám a brzy se probouzím. Samozřejmě, nevyspalý a unavený. A když se můj organismus na nový čas skoro na konci toho období konečně nastaví, šup a je tu další změna. A na jaře znovu. Víc než svůj věk ze spánkového deficitu viním právě rozhazování biorytmu, který si v sobě za věky člověk vytvořil.

Přitom, jak odborníci na problematiku změny času tvrdí, je nám to k ničemu. Nic se neušetří, většina ekonomiky nešlape podle časových not mocnáře Františka Josefa I., který jak známo, vstával hodně brzy, ještě za tmy. Naopak, měnění času přináší negativa. Suma sumárum, nakonec na to stát doplácí i ekonomicky.

Spoustu lidí změna biorytmu vykolejuje natolik, že nejsou schopni pořádně pracovat, podávají nižší výkony a jiní dokonce marodí.

Řešení je jednoduché, zastavit střídání času. Jenže k němu chybí to hlavní - vůle. Prý Česko nemůže najet samo na přirozený čas, protože zbytek Evropy jede na čas letní. Nemyslím si to. Některé evropské státy si svůj čas udržely a lidé tam také žijí. Dokonce tam úplně normálně jezdí vlaky a létají letadla. I do zemí, kde čas mění. Zkrátka, když se chce, jde až na malé děti, úplně všechno.