Je to silné politické i lidské gesto dvou premiérů? Nebo načančaná fraška deset minut po dvanácté na palubě potápějícího se škuneru? Na očkovací představení premiérů Babiše a Fialy lze hledět z obou stran. Který pohled je však bližší pravdě?

Mohutná akce „třetí dávka“ přichází rozhodně pozdě. To však lze při pohledu do minulosti říci o všech opatřeních končící vlády proti covidu. A věru, že ji opozice k větší rychlosti a přísnosti neponoukala. Naopak. Chtěla chabé, přece však nějaké zábrany proti covidu bourat.

I kdyby měla tato vlna pandemie zeslábnout, jak předpokládají odborníci, je jisté, že nemocnice zaplní další a další pacienti. Někteří z nich bohužel zemřou. Dalo se tomu zabránit dvojím způsobem. Politici nebyli schopni přesvědčit nebo korektně donutit podstatnou část lidí k tomu, aby se očkovali.

Když zájem o vakcínu zeslábl, měli už stát Andrej Babiš a tehdejší vůdce opozice Petr Fiala ruku v ruce před kamerami. Se stejnou ba větší vervou, jakou vložili do volební kampaně, se měli bít za „injekci.“ Jenže oni zaspali s tím, že se to na podzim nějak zplichtí. Nezplichtilo.

A druhý způsob? Když už červená čára vyjela z papíru či obrazovky a rizikový scénář byl překročen, měl být před několika týdny vyhlášen tvrdý krátký lockdown. Rakousko ho přijalo na poslední chvíli. Slovensko možná už pozdě. 

Silný projev prezidentky Čaputové vstoupí do dějin. Nemůže však přebít covidovou tragédii, která Slováky potkala. Podle řady předpovědí se jí nevyhneme ani my. A stejně bude pod tlakem krutých okolností uzávěra vyhlášena.

Přes tuto obžalobu nemůžeme pány Babiše a Fialu (v abecedním pořadí) zavrhnout. Podpořili sice pozdě, přece však, víc než bohulibou akci lékařů. Ano, pojďme naočkovat milión lidí za týden. Ano, poprosme praktické lékaře, ať přesvědčují své pacienty. Udělejme všechno možné pro to, aby zbytečně neumírali maminky, tátové, babičky, dědové a někdy i děti. A ať to neskončí jedním vystoupením.