Když se k uvedeným pojmům přimíchá ještě Newtonův pohybový zákon, v němž vědec vysvětlil, že každá akce vyvolává reakci, ale přesně opačné orientace, jsme blíž poznání, proč se nám děje to, co se děje. A také tomu, co musí následovat, až se vlna zase přehoupne k opačnému pólu.

Tak třeba sucho. Česko je k němu jako „střecha“ Evropy předurčeno. S tím nic nenaděláme. Ale udělat můžeme dalších x věcí. Nemusíme jen lamentovat nad tím, že jsme se k dramatickému nedostatku vláhy propracovali sami, a čekat, až nám teď někdo pomůže. Sami se můžeme a musíme zmátořit. Pak se kolo osudu hne na opačnou stranu. Že ne? Za pokus to však stojí.

V nedávné minulosti jsme byli hodně pošetilí. Poroučeli jsme větru, dešti. Ani za desetiletí pohlavků přírody, jsme se moc nepoučili. Stále tak na velkých lánech pěstujeme žluté peklo. I když není prospěšné půdě mnohokrát skrápěné hnusem z chemičky pod Lovošem, škodí hmyzu, zvířatům, povrchové i spodní vodě a nakonec i člověku. Přesněji, drtivé většině lidí.

Rád bych, abychom prokázali, že nejsme jen stádní národ, který slepě srká hlavu do oprátky a ještě se láme v pase za drobky z našeho draze vydobytého chleba. Že umíme napravovat omyly a přehmaty vládců, jsme prokázali naposledy při rouškové krizi. Jestli to dokážeme i v případě nepříznivé hydrologické situace, nevím. Ale přeji si to.

Sami si můžeme pomoci správným výběrem osobností. Třeba těch, které dokáží uznat, že nemusí mít vždy pravdu a pravdu samotnou neberou jen jako účelovku.