Přiznávám bez mučení. Je docela příjemné mít najednou o hodinu času více. Jenže když se někde přidává, znamená to také, že se někde jinde musí vzít. A z toho už tak odvázaný nejsem.

Právě střídání času a jeho dělení na letní – nenormální a zimní – normální, tedy přirozený, astronomický, mně ztrpčuje život dlouhodobě. Vlastně po celou dobu, kdy v Česku tento kontroverzní rituál naplňujeme.

Celý letní čas se tak nějak nemohu vejít do časových mantinelů, který vexlování s časem přináší. Špatně usínám a budím se nad ránem. Pak znovu na krátký čas zaberu, abych se o pár desítek minut později probudil unavený a notně ospalý.

Už už jsem se těšil, že se vrátíme k přirozenosti, jako se o to v běžném životě snažíme od roku 1990, ale pořád to z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu nejde. Prý proto, že se na jednotném času neshodli země Evropské unie.

To mi připadá naprosto neuvěřitelné v kontextu toho, že se země společenství dokáží domluvit na daleko důležitějších záležitostech, ale na jednotném času ne. Přitom, jak odborníci – ekonomové tvrdí, že střídání času nic nepřináší a další odborníci – zdravotníci, dokonce vypočítávají negativní dopady střídání času na lidské zdraví vycházející z boření biorytmu, který je člověku chtě nechtě evolucí dán.

Nechci s úsilím zasadit se o přirozený čas kandidovat na prezidenta, ale byl bych skutečně rád, kdyby už konečně alespoň jednou unie dokázala tuhle nenormálnost zastavit.