Tohle tvrzení vyplývá i z toho, jak štědří lidé na Benešovsku přes všechny potíže, které je kvůli zdražování základních potřeb postihují, pořád jsou. Svědčí o tom také výsledek sobotní sbírky potravin. Jen v samotném Benešově ve dvou obchodních centrech se nakupující podělili s potřebnými o půldruhé tuny proviantu.

Nevím, jestli jsou dárci stále stejní lidé, nebo se jedná pokaždé o někoho jiného, ale troufnu se domnívat, že mezi těmi, kteří přispěli byli i ti, kteří běžně nedávají a měli jen „slabou chvilku“, protože se nechali umluvit. Ale stejně tak věřím tomu, že mezi dobrodinci byli i lidé, kteří přispívají při Tříkrálové sbírce, Kytičkovém dni, Bílé pastelce nebo nyní aktuálně na pomoc Ukrajině.

Ale dárce nacházejí i další benefice organizované spolky nebo skupinami lidí přímo z Benešovska pro pomoc nemocným nebo postiženým dětem, jejich rodičům. A v živé paměti je i sbírka pro benešovskou nemocnici na pořízení plicního ventilátoru v době, kdy nás všechny děsil rozvoj a průběh covidu 19. Dárcovství se ale nemusí odehrávat jen na základě otevřené peněženky. Pomáhat se dá i darováním krve nebo kostní dřeně. I takové případy jsou z Benešovska doložené, a to i opakovaně.

Netuším, jaké sbírky mají v nám nejbližším zahraničí, v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Německu nebo na Slovensku ani to, jak moc nebo málo jsou při nich tamní obyvatelé štědří či skoupí. Ale to, jak benefice celostátní, nebo jen ty lokální na Benešovsku prožíváme my dokládá, že nejsme necitové a dokážeme projevit empatii s těmi, kdo takové štěstí, jako my, nemají.