Před nedávnem jsem poslouchal rádio a jeho hostem byl filmový a reklamní režisér, herec, komik, moderátor, spisovatel a scénárista a také fotbalista známý z dresu SK Posázavan Poříčí nad Sázavou Jakub Kohák. Vyprávěl, že si jeho syn kupuje časopis a ačkoliv on sám není na vyprávění vtipů, jeden si tam přece jen přečetl.

A začal vyprávět, jak se potkají dva kamarádi a jeden se chlubí, že si domů koupil slona. Druhý se ptá, jaký že je. „No bezvadný! Ráno vítá manželku troubením, pak dětem mává chobotem, když odcházejí do školy. Stříká trávník a je to bezvadný hlídač, žádný zloděj si netroufne přijít. Když druhý muž projeví zájem o koupi, za třicet tisíc je zvíře jeho.

Za týden se kamarádi potkají znovu a nový majitel láteří: „Cos mi to prodal?! Manželka se bojí vyjít z domu, aby jí slon nezabil, trávník zdupaný na hlínu, stromy polámané a auto sešlapaná do krabičky.“ A druhý muž se jen pousměje a praví: „Špatně mluvíš o sloníkovi, takhle ho nikdy neprodáš!“

No a na tento příběh jsem si vzpomněl v sobotu. Ráno hledám své dioptrické brýle a na obvyklých místech nejsou k nalezení. Po půlhodině marných snah si říkám, jestli za jejich zmizením není naše půlroční štěně německého boxera. A skutečně! Čenda se vzepjal na truhlu a vzal si mé brýle za pět tisíc na hraní. Samozřejmě je rozžužlal, takže to vypadalo, jako kdyby je někdo vydoloval ze závalu po zemětřesení.

Nebojte se, žádný drakonický trest pro nevinnou tvář nepřišel. Hodně jsme se s manželkou tomu příběhu nasmáli a nejvíc nás pobavilo, když jsme si vzpomněli na Kohákovo vyprávění. No, nechcete našeho pejska za třicet tisíc? Je to bezvadný hlídač!