Je to práce, která je nesmírně zajímavá, plastická, v podstatě si na ni můžete sáhnout, protože uprostřed toho všeho žijete a nepíšete jen o politicích kdesi na piedestalu.
Má to samozřejmě i své stinné stránky, které se ale nevyhýbají žádnému maloměstu. Jenže Kutná Hora není jen malé město. Je to také stříbrné město, město králů, město UNESCO a město, které si mě před deseti lety tak trochu vybralo a čím déle tu žiji, tím více propadám jeho kouzlu.
Co se týče mého psaní – psát jsem chtěla v podstatě od útlého věku. Dodnes si vybavuji přesně ten moment, kdy učitelka češtiny v osmé třídě základní školy nahlas přečetla moji slohovku. To bylo vždycky znamení, že je dobrá. A ona dobrá opravdu byla, na osmou třídu určitě.
Pak už to šlo ráz na ráz – redakce studentského časopisu na gymnáziu, studium na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze, jíž dodnes vděčím za mnohé, poté studium na vysoké škole… pak stáž a studium ve Španělsku a pak tak trochu delší oklikou rovnou do Deníku, kde na pozici regionální šéfredaktorky pracuji dodnes.