Oheň. Kdykoli a kdekoli. Třeba v kolečku a na sněhu. Nemusí se při něm mluvit, všechno podstatné o nás řekne sám. Tak ať hoří!
Do sportovní redakce jsem jako malá chodila za tátou (vpravo) Majerem, který asi 30 let sdílel kancelář se „strejdou“ Ortmanem (vlevo). Oba jsou jistotami naší redakce dosud.
Noviny jsou úžasná věc, lidi kolem nich nestárnou. Takhle pracuje Náš matador Jarda Sýbek. Ministra osloví „hafiku“ a pořídí naprosto bezprostřední fotku, pro záběr balancuje na lešení i ochozu věže, kuchaře láskyplně („hafiku“) přinutí válet se v trávě s rajčaty a přilehne k němu...
Kolegové. Bez nich by radost nad písmenky byla poloviční. Jako bez čtenářů. Home office je pěkná věc, ale morče ti kafe neudělá, nenajde ti to správné slovo, neuklidní tě, když telefony nezvedají… Novináři musí sdílet – z očí do očí.
Při práci v novinách – té nejlepší, co znám – jsem poznala nejdůležitější lidi svého života. Jednou z nich je malířka Renata Štolbová, vlčice zpod Kletě. Maluje bělostné kapličky, krajiny s bejčky, usměvavé madony, holčičky s buldočkama a anděly, ty nejvíc. Dobře ví, že je potřebujeme.