Klučina, který si díky 6331 hlasům na webu a pětadvaceti kuponům vybojoval pomyslnou zlatou medaili v hlasování o Nejsympatičtější miminko ledna 2013.
„Kdo všechno hlasoval? No především celé naše rodiny v Pyšelích a Týnci nad Sázavou odkud s přítelem pocházíme. Potom kamarádi, kamarádi kamarádů na facebooku, které já ani neznám, sousedé, spolupracovníci, kolegové z Pyšelského ochotnického divadelního souboru, jehož jsem společně s mým tatínkem dlouholetými členy," zavzpomínala na osmadvacetidenní hlasovací maraton Lucie Fietková.
„Já jsem požádala všechny svoje zákaznice a mám kamarádku pošťačku, která chodila s fotkou našeho Josífka a všem říkala, jestli by mu neposlali hlas," vložila se do hovoru babička, která malého Pepíčka doprovodila do redakce místo taťky Josefa, který musel na poslední chvíli odjet do práce.
Ale abychom začali pěkně od začátku. Těhotenství si maminka Lucie, kvůli zdravotním problémům, které jí po celých devět měsíců provázely příliš neužila. Částečně ho trávila pod bedlivým dozorem svých rodičů v Pyšelích, částečně dokonce na nemocničním lůžku.
„Od čtvrtého měsíce jsem se totiž začala otvírat a vypadalo to, že se Josífek dere na svět. Nakonec, ale všechno dobře dopadlo a já jsem dokonce oproti plánovanému termínu porodu týden přenášela," uvedla usměvavá žena.
„Ono to bylo docela legrační. Desátého ledna jsem byla v nemocnici na kontrole s tím, že následující den mám přijet a porod mi vyvolají uměle. Ale asi ve čtyři ráno se spustil samovolně. Volala jsem tedy příteli, který byl v Praze, kde jinak bydlíme, že mě táta veze do benešovské nemocnice, ať tam za mnou přijede. Jenomže jako na potvoru mu nestartovalo auto. Chtěl vyrazit tedy vlakem, ale nakonec ho přivezl kamarád a on stihl být u toho, když se nám Pepíček narodil," popsala, nyní už úsměvnou historku Lucie s tím, že by touto cestou chtěla poděkovat svému příteli, jaký je skvělý táta a životní partner, a celému personálu porodnice za skvělou péči a milý přístup.
„Nezapomenu na ten okamžik, kdy mi přítel přinesl našeho syna poprvé ukázat. Jak opatrně ho nesl, a jak se na nás Josífek díval. Oba jsme byli naměkko a úplně nás to oba změnilo," přiznala s pokorou v hlase tmavovláska, která prý ví jen o jediném neduhu, který Pepča má. Bolení bříška. Jinak je to naprosto pohodové a nesmírně hodné miminko. Sice ho občas moc nebaví koupání, nepláče, ale jakoby říkal: „Tak přidej, ať už to mám za sebou," nebo není příliš nakloněn oblékání čepice se zavazováním pod bradičkou. Ale to se podle slov mamky nepočítá. I ona si pamatuje na rukavičky jištěné šňůrkou, které neměla ráda.
„V osm večer ho nakojím a potom až tak v pět, šest hodin ráno. Přes den to dohání. To ho krmím častěji," připustila maminka malého Josífka a jedním dechem dodala, že kdyby Pepa starší mohl, klidně by ji i v tomhle klidně zastoupil.
„Kolikrát mi přijde, že já se bojím s naším Pepíčkem dělat věci, které on zvládá úplně s přehledem. Takže malého koupe, přebaluje, obléká, pase s ním koníčky, dělá s ním lumpárny. Všechno si nastuduje v knížkách a potom pro něj není nic problém," vyzdvihla přednosti své životní lásky ochotnice, která se už těší na podzim, kdy se opět postaví na prkna, která znamenají svět. Naposledy si totiž zahrála loni v létě v Divadle ABC při Všesokolském sletu.
VIZITKA
Miminko ⋌Josef Drda
Máma ⋌Lucie Fietková
Táta ⋌Josef Drda
Datum a čas ⋌11. ledna ve 14.25
Váha a míra ⋌4,30 kg a 53 cm
Sourozenci ⋌jedináček
Bydliště ⋌Pyšely