Klučina, který přišel na svět 7. prosince ve 3.55 jako 
3,50 kilogramu vážící a 49 centimetrů měřící prvorozený syn Venduly Veselé a Pavla Kamarýta.

Výhra malého Jonáška je ukázkovým příkladem toho, že kupony v anketě o Nejsympatičtější miminko, ať už měsíce či roku mohou nečekaně zamíchat konečným pořadím. Ještě tři hodiny před sčítáním všech hlasů měl před Jonášem zhruba devadesáti kuponový náskok Vašík Král z Vlašimi. Vypadalo to tedy, že pomyslné vavřínové věnce poputují do Vlašimi. Ale pak přišel zlom. Doslova jen pár minut před uzávěrkou doručil do redakce Benešovského deníku tatínek malého Jonáše Kamarýta obálku plnou hlasovacích kuponů a o vítězi bylo rázem rozhodnuto.

Kdo všechno se do hlasování zapojil, jak soutěž prožívali Jonáškovi rodiče, ale třeba i to, co už všechno vítězné miminko umí, se vy, čtenáři Benešovského deníku dozvíte jen o pár řádek níž.

Začneme úplně od začátku. Jaké bylo těhotenství?
Vendula: Dobré. Kromě toho, že jsem byla ve třetím měsíci na operaci slepého střeva, jsem neměla žádné komplikace. Ale jinak bylo úplně v pohodě.

Těhotenství bylo bezproblémové. Co porod?
Vendula: Ten byl také bez komplikací. Rodila jsem asi čtyři dny před termínem. Začala jsem mít kontrakce, tak mne přítel odvezl do porodnice, kde mí píchli plodovou vodu, a malý byl na světě.
Pavel: Když jsem vezl Vendulu do porodnice, tak zrovna hustě sněžilo. Tuto zimu poprvé a zatím naposledy.

Byl u porodu, tehdy ještě budoucí tatínek?
Vendula: Ne.
Pavel: Když jsme přijeli do porodnice, vypadalo to, že se nic dít nebude. Lékaři říkali, že to k tomu ještě není. Tak jsem odjel domů. Ale než jsem stačil dojet, volala Vendula, že máme Jonáška. Ale upřímně. Jestli bych šel na porodní sál, kdybych tam býval zůstal, nevím.

Teď jsou Jonáškovi dva měsíce. Kolik už váží a měří?
Vendula: Devětapadesát centimetrů a tak přes čtyři a půl kilogramu. Paní doktorka říká, že krásně přibývá a to zatím jenom kojím.

A co už umí?
Vendula: Drží hlavičku, reaguje na hlasy,… Co nás ale trápí je bolení bříška. Hlavně večer a někdy máme zajímavé i noci. A někdy se stane, že nejde utišit. Cvičení nožičkami, masírování bříška, kapičky,… Nic nefunguje.
Pavel: Nejvíc pomáhá ho držet v klubíčku a zahřívat mu bříško. Ale to co funguje jeden den, druhý den nemusí vůbec zabrat.
Vendula: Co ho ještě uklidní je, když se s ním houpeme na míči.

Máte psa, který byl v rodině evidentně dřív než Jonáš. Nežárlí na malého?
Vendula: Ne. Očuchal si ho, když leží v postýlce, tak si ho prohlíží, ale nežárlí.
Pavel: Máme na něj méně času, tak vyžaduje pozornost. Ale že by na Jonáška žárlil, to ne.

Věděli jste, že budete mít kluka?
Vendula a Pavel: Ne. Nechali jsme se překvapit.

Jaké by se tedy jmenovala holčička?
Vendula: Daniela.

Pořídíte časem Jonáškovi sourozence?
Vendula: Časem určitě.

Jaký je taťka chůva?
Pavel: Chovám, muckám a uspávám. Ale nepřebaluji.
Vendula: Pavel přichází z práce domů až večer, tak toho moc nestihne. Ale prý až nebudu moct, tak zvládne všechno.

Vyhráli jste v obou kolech hlasování. Kdo všechno hlasoval?
Vendula: Snad všichni, kdo mohli. Rodina, známí, kolegové z práce.
Pavel: Ale teď (hlasování o Miminko roku pozn. redakce) jsme koukali, je hodně silná konkurence.