Pro začátek pozitiva: český mužský basketbal se po více než čtyřiceti letech vrátil na olympijskou scénu. Na předloňském mistrovství světa, během nedávné kvalifikace v Kanadě i v samotném Tokiu dokázala parta kolem Tomáše Satoranského, že se může směle měřit se světovou elitou.

Výběr trenéra Ronena Ginzburga opakovaně přehrával – a hlavně porážel – i papírově mnohem silnější soupeře. Nespoléhal na zvučná jména, ale především na neutuchající bojovnost, ryze týmový basket, odpovědnost a energii v obraně, fyzické nasazení, nadšení…

To platilo i o klání pod pěti kruhy.

Proč tedy Češi končí už v základní skupině? I oni nakonec narazili na své meze, což se potvrdilo v duelech s Francií a v sobotu proti USA. Porážka 84:119 s hvězdnými Američany ukázala, že když se superfavorit rozvášní, jen bojovnost a odhodlání na jeho zastavení nestačí. Dvacet proměněných amerických trojek hovoří za vše.

Střelecký ohňostroj ve druhé půli

„Měli nějaké jednoduché pozice, ve kterých jim šlo zabránit. Některé ale byly těžké a oni je taky dali. Když se pak chytli, už to bylo těžké,“ konstatoval po zápase křídelník David Jelínek. Češi v první polovině duelu ještě drželi krok, ale pak do toho obhájci zlata jaksepatří šlápli.

„Nastoupili mnohem sebevědoměji. Začali hrát lépe a tvrději i v obraně. Ještě ve druhé čtvrtině bylo vidět, že nedávali střely. Ale ve druhém poločase, když jsme udělali chybu, oni dali jednoduchý koš a chytli se. Pak už to skákalo hodně rychle,“ komentoval Jelínek.

Konečné manko ve skóre bohužel znamená, že česká parta přišla o naději na postup ze třetího místa. V tomhle ohledu je škoda, že v prvním zápase proti Íránu neudrželi přibližně dvacetibodové vedení. Sice nakonec vyhráli, ale mnohem těsněji, než by se vzhledem k postupovým účtům hodilo.

„Hranici ve skóre jsme neřešili. Všichni jsme chtěli hrát až do konce a předvést proti Američanům co nejlepší zápas. V jednom momentě jsme si to řekli i na time outu, ale nevěnovali jsme přednostně pozornost rozdílu, každý chtěl hrát,“ vylíčil Jelínek.

Lídr hrál pod prášky

„Po vysokém vedení, které jsme v průběhu zápasu s Íránem měli, to zase nevypadalo na takový úspěch. Ale byla to výhra na olympiádě a to nemůže říct každý,“ myslí si Jelínek.

Francouzi a Američané už byli nad české síly, obzvlášť když zraněný kapitán Satoranský odehrál oba mače jen pod prášky a se sebezapřením. Mimochodem: bolavá třísla klíčového dirigenta hry byla po celou dobu úzkostlivě střeženým tajemstvím, Satoranský o něm promluvil až po sobotním utkání.

„Víc jak polovinu zápasu hrát s nejlepšími na světě vyrovnaně je skvělé. Pak jak docházejí síly, tak už se kvality hráčů ukážou. Myslím, že výkon celkově nebyl úplně špatný,“ uzavřel Jelínek.