Jednou z těch, kteří revoluci podporovali, ale do ulic nevyšli, byla i padesátiletá Marie Novotná z Liberce. „17. listopad byl pro mě normální den. Měla jsem v té době malé dítě, takže jsem řešila hlavně domácnost. O tom, co se dělo na Národní třídě jsem neměla ponětí, ve zprávách nic nebylo a noviny se taky věnovaly jiným věcem. Bydleli jsme v paneláku na sídlišti a tam se šířily informace velice rychle z patra na patro a pak do dalšího vchodu,“ zavzpomínala Marie a dodala: „Když se pak začalo demonstrovat na náměstí, kam jsme si s malými dětmi se sousedkami netroufly, cinkaly jsme klíči alespoň doma.“

Jaroslav Martinů prožíval revoluční dny v Ostravě, kde studoval na Vysoké škole báňské. Patřil ke skupině studentů, která se aktivně zapojila do demonstrací, a ve městě se pravidelně scházeli už od 18. listopadu. „Jeden náš spolužák byl na Národní třídě, druhý den přijel a o všem, co se tam dělo, nám vyprávěl. Postupně jsme začali ty informace šířit dál, scházeli jsme se v malých skupinách a všem, co chtěli poslouchat, jsme to vyprávěli,“ popsal počátek revolučního dění v listopadu 1989 Jaroslav Martinů. Právě v Ostravě ale vyvinuli komunisté největší sílu, aby revoluci odvrátili.

Z knihy Poslední revoluce:

Po velké demonstraci 21. listopadu, kde lidé volali po svobodě a politické pluralitě, přišla protidemonstrace komunistů, které se zúčastnilo podle tehdejších odhadů až osm tisíc lidí. Většinou šlo o členy a funkcionáře KSČ a milicionáře, kteří skandovali hesla: „Ať žije KSČ! Pryč s Havlem!“

Co si Jan Hrušínský a Kateřina Konečná myslí o vývoji naší země po listopadu 89?

Ironií osudu bylo, že v ten samý den, tedy 29. listopadu, poslanci v komunistickém Federálním shromáždění zrušili čtvrtý článek ústavy o vedoucí úloze komunistické strany ve společnosti.

Ať žije Karel

Třetí prosincový den byla představena nová vláda, kterou tvořili z většiny komunisté. Veřejnost s tím nesouhlasila a 4. prosince se konala další masová demonstrace v Praze, na které se sešly desetitisíce lidí.

Závěrem demonstrace zazpívali Karel Gott s Karlem Krylem státní hymnu. „Bylo to poprvé, co jsem byla v Praze, a bylo to neskutečné. Skandovali jsme Ať žije Karel a všichni jsme byli odhodlaní nepřipustit nic jiného než změnu k lepšímu, tedy bez komunistů,“ zavzpomínala Jiřina Nosková z Mladé Boleslavi.