Tomáš Strachota: Ptáci jsou mojí vášní

K chovatelství jsem se dostal díky mému dědečkovi, který ještě za minulého režimu choval papoušky různých barev. Jednou, když jsem při večeři pozoroval všechna jeho ocenění, začal jsem se ptát. Od kamaráda jsme sehnali pár hrdliček, umístili je do starých voliér na zahradě a během pár týdnů, možná i dnů, jsem tomuto koníčku propadl. Po ročním přemlouvání rodičů jsem si z kapesného pořídil prvních pár ptáčků - africké papoušky. Samotná práce s nimi nebyla až tolik zajímavá - na jaře se narodila mlaďata, ta jsem prodal a čekal na další jaro. A tak to šlo pořád dokola.

Zdroj: Deník / Eva Kovaničová

V té době jsem už četl spoustu časopisů o chovatelství. Zaujal mě seriál článků o výstavních zebřičkách, které jsou nejrozšířenějším druhem exotického ptactva v zajetí, mimo jiné i díky jejich barevné diverzitě. Tak jsem si na další burze koupil tři páry na zkoušku. Chov se postupně zvětšoval, a nakonec jsem voliérami zabral skoro celou půdu.

Zdroj: Deník / Eva Kovaničová

V roce 2015 jsem se jel podívat na výstavu do Dašic a při té příležitosti vstoupil do Klubu chovatelů zebřiček České republiky, kde jsem až doposud nejmladším členem. Poprvé jsem jako vystavovatel jel na výstavu v listopadu roku 2016. Zde jsem slavil velký úspěch, protože se mi rovnou podařilo vyhrát zvláštní cenu za vyšlechtění nové mutace – mramorová eumo, která je zároveň prvoodchovem v České republice. Vítězství mi nalilo čerstvou krev do žil, ze zahraničí jsem si pořídil další ptáky do chovu a o dva roky později jsem získal kokardu v Nymburce za nejlepšího vystavovaného samce šedé barvy, který ve své barvě vítězství obhájil i v Dašicích, a to navíc v nadřazené kategorii skončil na třetím místě v konkurenci 90 dalších ptáků.

Zdroj: Archiv Tomáše Strachoty

Díky mé skautské činnosti mám silný vztah k přírodě a všem zvířatům. Proto se i v mém chovu snažím ptákům poskytnout co největší pohodlí. Klece stavím dostatečně velké, aby se mohli prolétnout, krmím je kvalitní potravou a vedu si rodokmeny, abych se vyvaroval příbuzenské plemenitbě a degeneraci ptáků.

Zdroj: Deník / Eva Kovaničová

Ze začátku to byl pro mě koníček, dnes je to spíš kůň. Každý den mě čeká alespoň hodinová práce od krmení přes kroužkování mladých až po sepisování rodokmenů ptáků. Do budoucna bych rád přispíval do chovatelských časopisů a mým největším snem je vyhrát alespoň jednu kategorii na mistrovství světa a mistrovství republiky ve všech čtyřech hlavních kategoriích. Také bych rád s chovatelstvím propojil můj zájem o ekonomii vybudováním ptačího parku. Uvidíme, co přinesou další sezóny.

Zdroj: Deník / Eva Kovaničová