Radim Kratochvíl: Věřím tomu, že nic není nemožné

Myslím, že současná doba žádá od lidí, hlavně těch, kteří jsou "na volné noze", aby byli takřka všehoschopní. A že z jedné této profese, vzato samostatně, by se člověk dnes ani neuživil. Čímž netvrdím, že se z nich uživit dá, ale je tam větší šance, že pokud zrovna nepřekládám čínský film, můžu provádět turisty a pokud teď žádní turisté nepřijeli, můžu třeba psát. A to dává člověku určitou naději, že pořád bude mít "o zábavu postaráno".

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Rozhodnutí napsat knihu nebo udělat film zpravidla nepřichází ze dne na den. Je to určitý výsledek vývoje, který člověk zažívá od dětství nebo od mládí a kdy zjišťuje, co ho vlastně baví. Dlouho jsem nevěděl, co chci dělat. Je ale pravdou, že u věcí, které vás baví, je také velká pravděpodobnost, že vám také půjdou od ruky. Protože nejde jen o peníze, které z toho můžete mít, ale především o kvalitu, na které záleží především.

Zdroj: archiv Radima Kratochvíla

A to že jsem napsal knihu a natočil film jsou vlastně svého druhu zázraky. Jako svého času zaměstnanec korporativní společnosti a "kancelářská myš", by mě nenapadlo, že mi za několik let bude umožněno si splnit svůj sen. A podařilo se to asi díky vzácnému souběhu mezi tématem, které je mi vlastní a do kterého proto trochu vidím. Je to dar, když mohu dělat, co mě baví a k tomu to ještě baví další lidi. Jelikož jsem zažil i práci, která pro mě pozbyla smyslu, jsem za to moc vděčný.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Co se týče filmování, asi nejlepší zážitek je, když ono dílo dokončím a zjistím, že po všech těch složitých peripetiích spojených s produkcí, snímek promluví k divákovi a zaujme. Zcela opačným zážitkem je, když do projektu investuji velké úsilí časové, finanční i lidské a pak mi ho někdo uzme a třeba předělá k obrazu svému, aniž bych to mohl jakkoliv ovlivnit. Nebo najednou člověk zjistí, že cesta, kterou šel, jaksi nevede k zamýšlenému cíli.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Jestli si člověk splnil všechno, co si předsevzal, to záleží z velké míry na tom, jak moc si vlastně předsevzal. Poslední dobou i se zkušenostmi se situací, kterou si celý svět prochází, mám víc a víc dojem, že jednou z nejdůležitějších vlastností, která může vést k úspěchu, je pokora. Bez pokory se myslím nedá dosáhnout kvality v jakémkoliv oboru lidské činnosti. Je to přirozená vlastnost, která umožňuje se i na sebe a své dílo podívat bez příkras.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

A to si myslím, že je velmi zdravé jak pro ono dílo, tak pro samotného člověka. A zároveň počítá i s tím, že všechno třeba hned nebude tak, jak jsme si předsevzali. Takže já nemám tak velká předsevzetí, ale dalo by se říct, že mým obecným záměrem je, abych to, co dělám, udělal co nejlépe. A když to z různých důvodů nemůžu udělat co nejlépe, tak jdu od toho, protože to podle mě pak nemá smysl dělat vůbec.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Jinak plánů do budoucna bych měl samozřejmě spousty, ale v současné situaci celosvětové pandemie si říkám, že i spokojená rodina, respektive moje maminka, zdravý pejsek, krásná příroda, ve které se můžu pohybovat a pár dobrých přátel, to má taky docela důležitý smysl. V životě se řídím tím, co jednou řekl Sir Nicholas Winton, kterého velice obdivuji: "Pokud něco pokládáte za nemožné, musí být cesta, jak to udělat." A já tomu věřím.

Zdroj: Deník / Michal Bílek