Marii Křížovou péče o pacienty v kladrubském Rehabilitačním ústavu naplňuje

Největší radost mi dělá, když je pacient i personál spokojený, když vidím jak pacientovi léčení pomáhá, jeho zdravotní stav se zlepšuje. Tak to pociťuji jako odměnu za naši práci a takové pohlazení po duši. Vůbec nemám problém při práci používat úsměv a pacientovi naslouchat. Je pravdou, že pacienti často bývají nad svým zdravotním stavem nešťastní a bezradní, což má vliv na jejich psychiku. Mnohdy říkají - proč zrovna já, proč to postihlo právě mě.

Zdroj: Michal Bílek

Očekávají od nás pochopení a trpělivost. Proto musí být sestra trochu psychologem. Práce s lidmi mě uspokojuje. Jsem ráda, že mohu být prospěšná, stále mám co dávat. Dělá mi dobře, když mohu někomu pomoci a že moje pomoc má smysl. Spokojený pacient, to je pro mě takové pohlazení po duši a posila pro další práci. Je pravdou, že s věkem se mění priority přichází více pokory a člověk je rozvážnější.

Zdroj: DENÍK/Michal Bílek

Práce na oddělení je kolektivní. Těší mě, že mám kolektiv, na který se mohu spolehnout. Dnes nás sestry žel hodně zatěžuje administrativa a pacient se v ní tak trochu ztrácí. Přesto, že je to pro sestry velmi náročné, pacient je vždy na prvním místě. Je velice příjemné, když se pacient při ukončení pobytu přijde rozloučit s podáním ruky občas i kytičkou nebo drobnou pozorností pro kolektiv. Důležitá je pro nás zpětná vazba od lidí, ať už je pozitivní nebo negativní.

Zdroj: DENÍK/Michal Bílek

Mnohdy slýcháme - pomohli jste mi, ukázali jste mi cestu jak dál, dali jste mi naději… Po dobu mé praxe v Kladrubech se mi vybavují mnozí pacienti a jejich osudy. Je pravda, že více se pamatují ty složitější případy, které se tak trochu liší od standardu. Pacienti od nás odcházejí nebo odjíždějí v dobré kondici a soběstační. Bohužel se setkáváme i s těmi negativními případy a ty se snažím v paměti zasunout hodně dozadu.

Zdroj: DENÍK/Michal Bílek

V Karlíně na soutěži jsem se setkala s příjemnými kolegyněmi. Ač jsme se setkaly poprvé, příprava na galavečer probíhala v přátelském duchu. Velký dík patří sestřičkám a vedení ústavu, ktere mě společně s mojí rodinou přijely podpořit. Samotný galavečer byl pro mě jedinečným zážitkem. Obdržely jsme drobné dárečky od sponzorů, květiny a noc v luxusním hotelu s bohatou snídaní. Myslím, že takové ocenění si zaslouží všechny sestry, které svou práci vykonávají srdcem.

Zdroj: DENÍK/Michal Bílek