Předchozí
1 z 7
Další

Lumír Kovář: Věřím, že vše, co se nám v životě děje, je osud

Mělo to tak být. Nebo jinak - nic není náhoda. Právě tak si Lumír Kovář, vlašimský rodák a vystudovaný kamenosochař vysvětluje své působení v nedalekém Rehabilitačním ústavu Kladruby. „Osud je každému z nás předurčen a my už ho nemůžeme moc ovlivnit. Většina lidí si myslí, že řídí svůj vlastní život, ale tak tomu není,“ míní vedoucí kladrubské keramické dílny, ve které si pacienti prací s hrnčířskou hlínou procvičují jemnou motoriku.

Kamenosochař Lumír Kovář.

Měl jsem v Benešově grafické studio. Navrhoval jsem plakáty, prospekty, katalogy a stovky jiných reklamních materiálů pro menší firmy i velké společnosti. Když jsem v roce 2008 dostal nabídku z Rehabilitačního ústavu Kladruby, abych navrhl nějaké tiskoviny, bral jsem to jenom jako další zakázku, další kšeft. V tu chvíli jsem neměl nejmenší tušení, jak zásadně mi právě tento okamžik změní další život.

Kamenosochař Lumír Kovář.

Kladruby jsou jiný svět, jiná realita, než na jakou je většina z nás zvyklá nebo možná lépe řečeno, na kterou je kdokoli zdravý připraven. Ale myslím, že každý, kdo se sem dostane, ať již jako pacient nebo jenom jako návštěvník, začne přehodnocovat svůj život a měnit priority. Já sám jsem v té době často cítil, že práce, kterou dělám, mě už nebaví. Zažíval jsem takový pocit marnosti, ale nevěděl jsem proč. Teprve v Kladrubech mi to došlo.

Kamenosochař Lumír Kovář.

Dnes už vím, že to nabídka z Kladrub nebyla náhoda. A nebyla náhoda, že jsem se při této příležitosti potkal se svojí současnou manželkou Štěpánkou. Nebyla náhoda ani to, že se právě v té době uvolnilo místo v keramické dílně na oddělení ergoterapie. Když jsem se přihlásil do výběrového řízení, nevěřil jsem že mne přijmou. Ale můj osud to už věděl.

Kamenosochař Lumír Kovář.

V roce 2008 jsem skončil s podnikáním, studio bez jakýchkoli nároků na vyrovnání přenechal svému společníkovi a nastoupil jako mistr keramické dílny v rehabilitačním ústavu. S odborností nebyl problém, protože mám vystudovanou uměleckou školu a díky kamarádům jsem přišel do styku i se základy keramiky. Novou prací ale celý můj život najednou dostal nějaký smysl. Začal jsem pomáhat Štěpánce s organizací akcí pro pacienty ústavu. Postavili jsme si vlastníma rukama v Kladrubech domek a po sedmi letech se nakonec i vzali.

Kamenosochař Lumír Kovář.

Dnes je to dvanáct let, co žiji a pracuji v Kladrubech. S klidem mohu říci, že není jedna jediná věc, které bych za tu dobu litoval. Myslím si, že pro naši duši je důležité, aby člověk dělal práci, která ho baví a která má nějaký smysl. A pomáhat lidem, kteří se ocitli v těžké životní situaci, určitě smysl má. Pacienti chodí ke mě do dílny nejen proto, aby se odreagovali prací s keramickou hlínou, ale jezdí si se mnou i popovídat. Za dobu svého působení v Rehabilitačním ústavu Kladruby jsem mezi nimi nalezl spoustu nových přátel, se kterými jsem i po letech stále v kontaktu.

Kamenosochař Lumír Kovář.

Dokud to bude možné, rád bych pokračoval nejen ve své práci, ale i v dalších aktivitách, kterým společně s manželkou věnujeme svůj čas. Přál bych vám všem, abyste i vy nalezli v životě štěstí, pohodu a klid, jako se to podařilo mně.

Kamenosochař Lumír Kovář.