Samozřejmě, s drobnými korekturami. Zámek Konopiště není soukromý objekt a nevládne mu král. Jedná se o objekt v držení státu a jeho „králem", přesněji „královnou", je vedoucí správy objektu, čili kastelánka. A tou je čtvrt století Marie Krejčová.
Souhra okolností tomu chtěla a zkušená kastelánka své království plánovaně opouští přesně sto let po té, co z Balkánu na Konopiště dorazila neblahá zpráva o arcivévodském páru.
Jak to ale vypadalo v době, kdy Marie Krejčová na Konopiště ze svého domova na severní Moravě přišla?
„Tehdy, před pětadvaceti lety bylo všechno jinak," potvrdila kastelánka, která svou životní, pracovní, konopišťskou kapitolu uzavře na konci června.
„Mojí srdeční záležitostí byl tehdy zámek ve Velkých Losinách. A protože jsem u Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, jak se tehdy současný Národní památkový ústav jmenoval, už nějaký čas pracovala, myslela jsem si právě na Losiny. Chtěla jsem tam dělat kastelánku," odhalila Krejčová své tehdejší sny.
Jenže tahle její vize se nenaplnila a kastelánem se na Velkých Losinách stal její mladý kolega.
Shodou okolností jí krátce po té známý z ústavu informoval o tom, že z Konopiště odchází tehdejší kastelán.
„Měla jsem vzdělání i praxi, proto jsem podstoupila jen pohovor s ředitelem ústavu a pak mi napsali, že mě vybrali na místo kastelánky," vysvětlila Marie Krejčová mechanismus přijetí na post kastelánky.
To Jana Sedláčková, od 1. července nová kastelánka Konopiště, měla cestu na post vedoucí správy zámku naprosto odlišnou.
„Přihlásila jsem se do výběrového řízení a prošla do druhého kola, což byl pohovor. Při něm jsem představila své vize řízení zámku a jeho rozvoje," uvedla Jana Sedláčková.
I ona musela splňovat určité předpoklady – vzdělání, praxi, znalost cizího jazyka…
Při příležitosti střídání na postu vedoucí správy státního zámku Konopiště poskytly současná kastelánka Marie Krejčová (MK) i její nástupkyně Jana Sedláčková (JS) Benešovskému deníku rozhovor.
Kdy jste na Konopiště jako kastelánka nastoupila?
MK: To si pamatuji naprosto přesně. Bylo to 1. února 1989.
JS: To se teprve stane 1. července. Ale na Konopiště jsem přišla jako průvodkyně ještě v době své mateřské dovolené. Přesně to nevím, bylo to někdy v roce 2000.
S jakými představami jste na Konopiště nastupovala?
MK: To už je dávno, přesně vám nepovím. Po místě kastelána jsem ale toužila už hodně dlouho před tím. U památkářů jsem pracovala od roku 1975. Zámek Velké Losiny, který byl jen patnáct kilometrů od Bludova, kde jsem tehdy žila, mi nevyšel. Tak jsem využila další příležitosti. Bylo to Konopiště a o něm jsem tehdy mnoho nevěděla. Ale nastudovala jsem si to a místo si i osobně prohlédla. samozřejmě jsem si to představovala tak, že si to zařídím po svém. Jenže praxe byla jiná, než mé představy. Chvíli trvalo, než jsem zjistila, co všechno tak velký objekt potřebuje, co je potřeba změnit a co naopak zachovat a udržet. Zvenčí to nikdo nemůže poznat. Jsem stavařka, proto jsem se zpočátku zaměřila na technický stav objektů. Jedním z velkých úkolů, který se mi podařilo splnit, byla rekonstrukce skleníků. Současně se začalo s úpravami expozice a přípravou dalších návštěvnických okruhů.
JS: Mám ráda historii i architekturu a velice se mi líbí spojení hradního a zámeckého prvku, který je na Konopišti stále patrný. Imponují mi také nádherné umělecké sbírky. Své představy o chodu zámku jsem sdělila výběrové komisi. Měla jsem pozici trochu jednodušší, protože zámek znám a podílela jsem se na předešlých akcích na Konopišti. Ráda bych navázala na to, co jsme tady vytvořili a pokusila se oživit prohlídkové okruhy. Nyní lidé už příliš nestojí o klasické návštěvnické okruhy, chtějí návštěvu památky zpestřit a chtějí také, aby se při ní bavily i jejich děti.
Když jste nastupovala, zdědila jste po svém předchůdci pracovní tým. Vyměnila jste ho?
MK: Lidé, kteří tu byli zaměstnaní tu zůstali, ale samozřejmě se postupem času někteří z nich vystřídali. Odešli ale sami, nikoho jsem nevyhazovala. Za pětadvacet let se tu vytvořil tým lidí, který je opravdu dobrý.
JS: Já samozřejmě zdědím tým, který dobře znám.
Místo kastelána na Konopišti je spjaté i s bytem správce přímo v zámku. Chtělo se vám stěhovat do tohoto objektu?
MK: Neměla jsem na výběr. Bydlení na Konopišti bylo součástí podmínky práce kastelána a po letech praxe vidím, že je to i nutností. Kvůli operativnímu řešení některých záležitostí. Navíc se mi zámeckém bytě velice líbí.
JS: Bydlím v Benešově, což není daleko, ale i já se na zámek nastěhuji. Bude to někdy během léta.
Co předáte paní Krejčová své nástupkyni?
No, celý zámek Konopiště a také služebního psa… S Janou jsme mnohokrát hovořili o tom, na co by se měla zpočátku zaměřit a co naopak ještě chvíli počká. Mluvili jsme i o tom, že by mohl vzniknout ještě další prohlídkový okruh v Estenské zbrojnici. To jsou věci, které jsem nestihla.
Co paní Sedláčková od své předchůdkyně převezmete?
Chod zámku je nastavený velice dobře a funguje to. Akce pro turisty i pro místní obyvatelstvo, jako jsou například hradozámecká noc nebo přednášky, se nám osvědčily a myslím, že v tom budeme pokračovat.
Konopiště se vám určitě vrylo pod kůži. Poradíte nové kastelánce?
Samozřejmě. Nechci z Konopiště jen tak vypadnout a zabouchnout za sebou dveře. S Janou se známe natolik, že vím, že v případě potřeby se na mě obrátí a já jí pomohu, jak budu moci. A ráda. Věřím, že Jana Konopiště posune zase kousek dál.
Necháte si od zkušené kastelánky poradit?
Spojení mezi Konopištěm a bydlištěm paní Krejčové v Šumperku bude určitě ještě nějakou dobu fungovat. Všechny zkušenosti jsem asi nestačila nabrat a budu ráda, že se budu moci obrátit na člověka, který toho o Konopišti ví tak mnoho.
Návštěvnost památek postupně klesá a nevyhnula se ani Konopišti. Myslíte, že je možné návštěvnost vrátit o deset, patnáct let zpátky?
MK: Myslím, že ne. Není na to doba. V roce 1990 prošlo Konopištěm přes tři sta tisíc návštěvníků. Dříve chodily velké i padesátičlenné skupiny a dnes tolik lidí rozdělujeme do skupin dvou. Na prohlídku potřebují samozřejmě dvakrát více času. Provoz se z důvodu bezpečnosti omezil. Česká republika má moc památek a ty, jako je Konopiště, Karlštejn nebo Hluboká, budou pořád navštěvované. Ovšem lidé budou čím dál tím více upřednostňovat méně známé a navštěvované objekty se zážitkovými programy, které se na Konopišti odehrávat ani nemohou. Konopiště je důstojný zámek, sídlo následníka trůnu, který nemůžeme snižovat pouťovými atrakcemi. Chceme, aby prohlídky byly kvalitní, nechceme se podbízet třeba vytvářením legend o Bílých paních nebo ohnivých psech.
JS: Po otevření hranic byly Čechy populární a právě zahraniční klientela udělala boom v návštěvnosti památek. Jenže doba je nyní jiná. Každý si od počítače prohlédne, co potřebuje. Navíc nejen pro české návštěvníky není dobrá ekonomická situace. Budeme si chtít alespoň udržet současný stav v počtu návštěvníků a budeme za to rádi.
Vraťme se ještě k návštěvnickým okruhům. Lze nějaký další na Konopišti vymyslet?
MK:To, co návštěvníkům můžeme ukazovat, jim už ukazujeme. Nyní, kdy chodí méně návštěvníků, nejsou některé okruhy využívány naplno. To, že je mezi lidmi málo peněz, neplatí jen o těch z tuzemska. Stále méně lidí si zaplatí všechny tři návštěvnické okruhy. Já osobně miluji zbrojnici, proto si přes všechny uvedené okolnosti myslím, že si zasluhuje více pozornosti. Zbrojnice by mohla zůstat součástí druhého okruhu, ale například jednou za hodinu by se pro ty, kteří se o zbraně a zbroj opravu zajímají, uskutečnila prohlídka zbrojnice a k tomu možná na nahlédnutí depozitáře zbraní. Nyní je na exkurzi zbrojnice velice málo času. Zbrojnici by slušel i katalog. Ten zatím chybí. Ale uvedení této myšlenky do praxe bude stát dost peněz a na to v dnešní kultuře není.
JS: Jiný okruh už nevymyslíme, protože potřebujeme pro chod zámku také dostatečné zázemí. O zbrojnici a případném speciálním začlenění jsme už hovořili i s našimi odborníky. Prostor na to máme, ale je zapotřebí dalších náležitostí. Lidem, které zbraně zajímají, musí přednášet někdo, kdo o zbraních opravdu něco ví. Tihle návštěvníci totiž znají spoustu věcí a je proto nezbytné, abychom jim nabídli přednášku na vyšší odborné úrovni.
Hovořit o Konopišti znamená také zmínit medvědy. Nyní máte jednoho, ale současně máte i volný hradní příkop, kde by bylo pro medvědy dost místa. Co s ním?
MK: Při současné velikosti výběhu nám ochránci zvířat nepovolí další zvíře. Na přestavbu příkopu pro medvědy nemáme peníze. Máme sice studii jeho rozšíření, ale na realizaci zatím ne.
JS: Na rozšíření výběhu je vyhlášena sbírka, a pokud se nashromáždí dost peněz, budu pro.
Jak by správná kastelánka měla vypadat, co by měla splňovat?
JS: Takhle (a ukázala na vedle sedící Marii Krejčovou).
MK: Je to práce veškerého druhu, na který si vzpomenete. Hlavně je to ale manažerská práce. Kastelán nemůže být jen jednostranně zaměřený odborník.
JS: K tomu bych ještě dodala, že musí mít zámek moc rád a chuť pro něj pracovat.
A jedna trochu záludná otázka na závěr. Jste takovou kastelánkou?
MK: Ani za pětadvacet let práce se vám všechno nepodaří. Vím, co se mi nepodařilo, kde jsem měla slabiny. Přes to všechno si myslím, že se mi podařilo zámek vést docela slušně, protože vím, že jsem mu dala všechno, co jsem mohla a přece jen se mi něco podařilo. No a právě proto už ne Velké Losiny, ale Konopiště. To je teď moje srdeční záležitost.
JS: Abych se stala takovou kastelánkou, musím do toho mít chuť. A tu já, spolu s předpoklady a snahou, opravdu mám.
Marie Krejčová
Narodila se v Šumperku. Vystudovala Vysoké učení technické v Brně, Fakultu stavební. V oblasti památkové péče pracuje od roku 1975. Kastelánkou Konopiště se stala 1. února 1989. Její pracovní poměr tam skončí 30. června 2014
Jana Sedláčková
Narodila se ve Slaném na Kladensku. Vystudovala magisterské studium na Katolické teologické fakultě UK v Praze. V oblasti památkové péče pracuje od roku 2000. Byla průvodkyní na Konopišti, a později se stala správkyní zámeckých sbírek a depozitářů. Kastelánkou Konopiště se stane v úterý 1. července. Hovoří anglicky, rusky a francouzsky.