Seznamte se. Tohle je dvaačtyřicetiletý Robert Svoboda.

Odkud pocházíte?
Pocházím z Čechtic, kde jsem chodil do základní školy, prožil krásné dětství a nejpodstatnější část svého života.

Předpokládám, že po základní škole jste se vydal na studia do „světa."
Ano. Po ukončení základní školy v Čechticích, jsem přešel do Prahy, kde jsem studoval obor elektromechanik. V oboru jsem pracoval ale velmi krátce a poté mne osud odvál na Českou Sibiř.

Říkáte, že vás osud odvál na Českou Sibiř. Kde nyní žijete a jakou profesi vykonáváte?
Osud mne zavál Votic, kde také pracuji a žiji. Po rekvalifikaci jsem začal pracovat jako řidič – záchranář u Záchranné služby Středočeského kraje. Tuhle práci dělám už dvacátým rokem.

Co vás přivedlo k této náročné a odlišné profesi, než jste vystudoval?
Bylo to mnoho životních náhod a hlavně velká ztráta mého nejlepšího kamaráda Mirka. Tehdy jsem si uvědomil, co znamená a jak je důležité zdraví a sám život. Proto jsem chtěl tomu všemu být blíž a hlavně nápomocen lidem, kteří to opravdu potřebují.

Kromě záchranáře jste ale také básníkem. Od kdy poezii skládáte?
Básně skládám od svých dvaceti let, ale intenzivně od roku 2003. Věnuji se zejména psaní zamilovaných veršů.

Co vás právě k tomuto tématu přivedlo?
Sám život. Nejdříve jsem skládal, pro své první lásky a snažil se jim tímto způsobem vyznávat lásku. Od roku 2003, kdy mi život udělil velké rány, ztrátou těch nejmilovanějších blízkých lidí v mém životě, jsem si uvědomil, co je to láska a že je pro život důležitá, tak, jako zdraví.

Kolik jste doposud složil básní?
Nemohu vám odpovědět úplně přesně, ale určitě jich bylo pět set a možná i více.

Kdy jste vydal svou první básnickou sbírku?
První má sbírka vyšla v roce 2013. Ano, vím, je to dost dlouho, ale mnoho let jsem sbíral odvahu publikovat své básně, až má dlouholetá kamarádka mimochodem malířka, mi řekla – vydej to, jsou moc pěkné, určitě se budou líbit, tak jsem jí poslechl. Další rok následovalo vydání druhé sbírky s názvem 50 + 2 Básní, která měla opět velký ohlas mezi příznivci lyrické poezie.

Říkáte lyrická poezie, co tedy obsahují vaše básně a komu jsou určeny?
Básně jsou především psány všem ženám, protože žena, již od přírody, je více citlivá a vnímavá, než my muži. Verše mluví o lásce, zklamání, o životě a barvách přírody. Sbírky jsou lyrické, to znamená, nemají děj, je to stav a druh poezie na rozdíl od epiky vyslovující subjektivní pocity, úvahy, myšlenky a nálady, zachycují časovou následnost událostí.

Odkud čerpáte inspiraci?
Inspirace je přeci všude kolem nás, jen se stačí dobře dívat a vnímat hlasy, pohyby a barvy. Největší inspirací jsou pro mne určitě ženy. Jak jsem již nedávno řekl v televizní reportáži na Barrandově, žena sama o sobě je pro mě bezedná studnice nálad, vždy originálních siluet, barev a momentů, které vkládám do svých básní. Další nemalou inspirací je i příroda, každé roční období, které dokáže pohladit po duši svými barvami a teplotou.

Čím je vlastně pro vás poezie?
Poezie je pro mne způsobem myšlení, myšlení hlavou i srdcem. Poezie je permanentní pokus obnovit ztracenou vnitřní harmonii ve světě plném disharmonie. V jejím silovém poli tají ledovce předsudků a z pouště všednosti klíčí zázračná vegetace. Své básně skládám z vášnivé touhy vzepřít se každé definitivnosti, protože co je definitivní, je mrtvé. Poezie je pro mě trvalá vzpoura proti všemu, co život mrzačí a ničí.

Co chystáte v tomto roce?
V letošním roce dokončuji vydání třetí básnické sbírky, která se bude jmenovat Dva oblázky, sbírka bude obsahovat sto padesát básní. Toto vydání se bude lišit od předešlých tím, že v něm bude i vzpomínka na mé rodiště a na dva významné hudební skladatele a kamarády, kteří nás bohužel opustili Karla Svobodu a Petra Hapku.

Říká se o vás, že máte rád originalitu, co je na tom pravdy, co tím myslíte?
Je to jednoduché. Nemám rád žádné napodobeniny, těch máme kolem sebe víc než dost, proto skládám své originální básně, ilustruji a vytvářím obaly sbírek úplně sám. V tom je pak to opravdové osobní kouzlo a nenahraditelná originalita.

Jaké jsou další vaše plány do budoucna?
Přiznám se, že můj velký sen, je vydat knihu povídek, na které pracuji. Měly by to být příběhy, které přinesl sám život, které jsem zažil na vlastní kůži a rád bych se o ně podělil se svými čtenáři, kteří mají rádi humornou literaturu. Zatím pouze prozradím, že kniha povídek se bude jmenovat – Co nám život dal, ale i vzal. Dále mohu čtenářům říci, že možná v budoucnosti budou náměty povídek zfilmovány, protože mne oslovil režisér a scénárista Tomáš Magnusek.

Kde se v tomto roce můžeme s vámi a vašimi básněmi setkat?
Určitě mě můžete vidět na setkání s autorem pod názvem Večery pod lampou, které jsou plánovány v Benešově a v Úvalech. Na těchto setkáních dojde ke křtu vydání třetí básnické sbírky Dva oblázky, kde si sbírky budou moci zájemci i zakoupit. Večery budou mít i mnoho překvapení a známého hosta.

Jací jsou vaši oblíbení básníci?
Určitě mezi ně patří Vítězslav Nezval, Jaroslav Saifert a z žijících Jiří Žáček. Z hudebních skladatelů a textařů Zdeněk Borovec a Zdeněk Rytíř a nenahraditelný Karel Svoboda a Petr Hapka. To jsou pro mne opravdové ikony dokonalosti a perfekcionalismu.

Něha
Něha je jemné pohlazení,
a dlouhý pohled do očí,
něha je radost ze souznění,
když svět se s tebou zatočí,
něha je čerstvý letní vánek,
jenž chladí v horku dívčí tvář,
něha je spravedlivý spánek,
když hlava klesne na polštář,
něha je dopis psaný z lásky,
ten se čte jenom potichu,
něha jsou kolem očí vrásky,
ty nevadí, jsou od smíchu,
něha je v dlani ptačí peří,
a šťastný úsměv dítěte,
něha je, když ti druhý věří,
to je pak krásně na světě,
něha jsou vyložené karty,
a k prvním hříchům přiznání,
něha je políbení na rty,
a zašeptané vyznání.