Na dvě velice zajímavé expozice v Muzeu umění a designu se mohou těšit milovníci kultury z Benešova.

První přijde na řadu výstava s názvem Obrazy z posledních let. Autorem výstavy i obrazů a kreseb je devětapadesátiletý Michal Tomek.

Druhá výstava, Krajina Františka Hrubína, představí fotografie Richarda Homoly a eseje Nikoly Richtrové. Tato expozice bude věnována stému výročí narození Františka Hrubína. Průvodní slovo přednese ve čtvrtek v 17.30 v Městské výstavní síni v poliklinice na Malém náměstí Přemysl Rút.

Výstava Michala Tomka začne vernisáží úterý v 17.30 v Šímově síni muzea. Benešovský deník položil umělci, při instalaci obrazů, několik otázek.

Bude to poprvé, co v Benešově představíte svou práci?
Ano, poprvé.

Kolik máte v Benešově obrazů?
To číslo neznám. Kolem patnácti obrazů a asi deset kreseb. Ověřím si to.

Co je to za obrazy?
Jsou to obrazy z posledních let, které mají jednu tématickou linku. Jedná se o figurativní malbu, která znázorňuje skrytou lidskou identitu. Ta je zakrytá v různých formách tak, jak se každý z nás snaží na sebe něco navléknout, nějak se stylizovat do určitých tvarů a architektonických podob.

Takže jste čerpal třeba i z Bosche?
To bych úplně neřekl. Inspiruji se ale u některých jiných klasických malířů.

Do Benešova jste přivezl speciálně vybranou kolekci?
To ne. Obrazy spolu komunikují, jsou v jedné lin­ce. Mám i jiné, dva nebo
tři další cykly. Jednotná Šímova síň ale vyžaduje jeden názor, proto jsem přivezl obrazy s jednou obsahovou složkou.

Vaše obrazy si lidé budou moci přímo z muzea po zakoupení odnést domů?
Ano, s některými obrazy ale mám problém se rozloučit.

Asi třeba i proto, že takový obraz vzniká dost dlouho?
Ano. Obrazů mám permanentně rozmalovaných třicet až čtyřicet. Proto většina z nich je datovaná dvěma roky. Jak dlouho vlastně jeden obraz maluji, ani nevím. Olejomalba vyžaduje práci v etapách. Mezi nimi musí být až půlroční přestávka, aby barva zaschla. Pořád pak obcházím kolem těch desítek rozmalovaných obrazů a postupně je dokončuji.

Můžete popsat, jak tvoříte?
Než začnu malovat, dělám dost pečlivou přípravnou kresbu. Na každý obraz mám kartón v měřítku jedna k jedné. Pak se mi také stává, že z jednoho kartonu udělám dvě barevné varianty. Po kresbě přenesu obraz na plátno, pak následuje podmalba a malba. Obraz proto vzniká v etapách a pomalu.

Třeba podle nálady?
Ani ne. Podle záměru a úkolu, který mě čeká. Podle výstavy, která se blíží. Je to opravdu postupná práce.

V Šímově síni své obrazy ještě natíráte voňavým lakem. Zkuste čtenářům Benešovského deníku přiblížit, co a proč to vlastně děláte.
Obrazy skutečně lakuji damarovým lakem. Vernir je francouzsky lakovat. Vernis je lak a vernissage je lakování obrazů. Nyní už nikdo v tomto slově nehledá původní význam, ale jen to, že se jde na výstavu, někdo tam něco řekne, dostanete sklenici vína a prohlížíte obrazy, na které se moc nedá koukat, protože je tam moc lidí najednou. Vernisáž v době impresionistů byla skutečně taková, že umělci zvali k sobě do ateliéru kamarády, známé nebo kritiky na dokončování cyklu obrazů. Malíř pak vytáhl štětec a lak a skutečně obrazy lakoval. Někdy si říkám, že bych udělal vernisáž a přímo před lidmi bych obrazy nalakoval. Obraz tím dostane šťávu, barvy se prohloubí. Na to se ale nesmí pospíchat. Olejová barva na obraze může schnout i několik měsíců. Pokud byste ho natřel lakem ještě dříve, než zcela zaschne, tak riskujete, že se barvy roztrhají.

Rozumím tomu správně, když tuším, že některé obrazy, které právě v Benešově v Šímově síni lakujete, ještě na výstavě nebyly.
Asi polovina obrazů je skutečně nových a ty teď lakuji.

Michal Tomek se narodil v Praze v roce 1951. V letech 1970 - 1976 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1981 byl na studijním pobytu na L´ecole des Beaux-Arts v Paříži. Vystavoval například v roce 1981 v Atelier-aux-Abesses, v Paříži. Další samostatné výstavy: Galerie d, Praha 1982, De Roiger Kunstzaal, Utrecht 1984 a 1990, Státní zámek Horšovský Týn 2005, Oblastní muzeum v Brandýse nad Labem 2006, Městská galerie Špejchar, Chomutov 2006, Nová Síň, Praha 2006. Jeho obrazy najdete i ve sbírkách Národní galerie v Praze či v soukromých sbírkách v Česku, Německu, Holandsku a Francii. Výběr z poslední tvorby představuje malby provedené klasickou technikou vrstvené olejomalby na plátně a také řadu drobných akvarelů, které mají charakter miniatury nebo iluminace provedené na ručním papíru nebo pergamenu. Tvorba Michala Tomka je značně odlišná od většiny současných trendů. Jde o malbu konkrétní, inspirovanou klasickými příklady, ale současnou v obsahu i ve formě.