Zoubkovy plastiky, vytvořené během posledních dvaceti let jeho života, jsou jedinečnou kolekcí. Můžete je vidět v Jílovém pod názvem Zlatá keltská kobyla.

„Tyto sochy se trochu liší od klasické Zoubkovy tvorby a takto pohromadě je zřejmě již nebude možné jinde spatřit,“ upozornila organizátorka výstavy Kris-tina Küblbecková.

Kromě Zoubkových soch vystavuje spolek v rámci připomínky dvacátého výročí svého vzniku také dílo dalších čtyřiceti umělců. Například Františka Ronovského, Petera Orieška nebo Jana Součka.

Kontejnerové stání v benešovské ulici Karla Nového.
Na pořádek kolem kontejnerů dohlédne kamera

„Sochy Olbrama Zoubka jsou nainstalovány na nádvoří muzea a vypadají úchvatně,“ potvrdila ředitelka Regionálního muzea v Jílovém Šárka Juřinová, která si velmi cení toho, že si spolek Lughnasadh pro letošní výstavu vybral právě Jílové. „Věřím, že pozoruhodná expozice neujde pozornosti návštěvníků,“ řekla.

Spolek Lughnasadh je volným sdružením výtvarníků, kteří se dlouhodobě zabývají inspirací keltskými tématy. Je nástupcem Sdružení Lugh, které tento typ výstav začalo pořádat již v roce 1997.

„Tehdy jsem v Praze na Vyšehradě s několika přáteli výtvarníky z Nového sdružení pražských umělců připravil výstavu motivovanou dávnými vyšehradskými bájemi, převzatými od našich keltských předků Bójů,“ popsal autor projektu výtvarník Josef Ryzec.

Dodal, že tyto výstavy, které spojuje právě jejich „keltský duch“, potažmo keltský (irský) humor, pokračovaly na různých místech v Čechách, a také v Dublinu a Vídni. Dosud se jich uskutečnilo 30 a zúčastnilo se jich více než 300 výtvarníků.

Show fakíra Petra Fiedora.
Show fakíra Petra Fiedora potěšila Chotýšanské

Podstatným rysem všech těchto výstav je souznění s duchem a charakterem místa, kde se konají. Nejinak je tomu i v Jílovém u Prahy. Téma letošní expozice se vrací k dobývání a rýžování zlata v našich zemích Keltové ho většinou získávali z řek.

„Z Jílového se zlato posílalo na nedaleké oppidum Závist,“ upozornila Jaroslava Tůmová, mluvčí obecně prospěšné společnosti Posázaví s tím, že ve zdejších pověstech se objevuje motiv zázračné kobyly, která dává zbohatnout. Zlato se z ní musí odsekávat zezadu. V hornických pověrách právě to je personifikace zlaté žíly.