Když se horniny dostanou do hloubky několika km, působí na ně tlak a teplota. Postupně jsou přeměněny (metamorfovány), tím více, čím jsou teplota a tlak větší. Největším komplexem silně přeměněných hornin (a spolu s nimi i hlubinných vyvřelin) je moldanubikum. Tato oblast se rozkládá v jižní a jihozápadní části naší republiky. Jak staré jsou tyto horniny nevíme. Dříve byly považovány za velmi staré, novější názory připouští i stáří prvohorní, kolem 400 milionů let. Vznikly by tedy současně s horninami v okolí Berouna. Původně šlo o jílovce, pískovce a vápence, nyní jsou to ruly, kvarcity a krystalické vápence. V Chýnově u Tábora se ve vápencích vytvořila i jeskyně, protékaná podzemním potůčkem.
Vápence se těžily na mnoha místech. Několik lomů je i v blízkosti Votic, u hlavní silnice na Tábor. Bezpečně se k nim dostaneme pěšinkou ve svahu nad silnicí. Vápence jsou bílé, s tmavými polohami (tmavé zbarvení způsobuje minerál amfibol). Tlaky způsobily silné zprohýbání a zvrásnění. V nadloží vápenců je poloha pararul, které vznikly z někdejších jílovitých břidlic.

Karel Drábek