Už dvě desítky let pracuje na rekonstrukci staré židovské synagogy v Kosově Hoře Petr Ehl s manželkou. Podařilo se mu zachránit významnou historickou památku těsně před tím, než ji stačily zbourat buldozery. Židovské osídlení se v Kosově Hoře datuje od 16. století. Zdejší židovská obec byla ve středověku evidována jako významné židovské místo Evropy. Z ghetta, které se zde nacházelo v severozápadní části obce, se dochovala většina domů s malým náměstím, školou a také barokní synagogou. Přátelé zdejší synagogy založili občanské sdružení v jehož čele stojí právě Petr Ehl. Cílem sdružení je oživit historický prostor synagogy.


Jak jste přišli k nápadu koupit právě židovskou synagogu?
Bylo to někdy v roce 1987, kdy jsem pracoval na dokumentaci židovských hřbitovů. Kosohorská židovská obec byla významná, měla i svého rabína a německou školu. Když jsme procházeli místem původního ghetta, bylo nám zničené budovy, která měla bohatou historii a tradici líto, proto jsme se rozhodli, že se pokusíme obnovit její původní charakter.


Jak synagoga vypadala, když jste ji koupili?
Byla to v podstatě ruina, na kterou už byl vydán demoliční výměr. Čekalo se jen až přijedou buldozery, aby ji srovnaly se zemí. Střecha byla propadlá, interiér zdevastovaný a vnitřek objektu lidé používali jako skládku. Nejprve jsme museli vyvézt desítky tun materiálu a haraburdí. Byl to prostě entuziasmus a snaha zachovat památku s atmosférou židovského ghetta.


Náročná rekonstrukce určitě stála spoustu peněz, jak jste řešili finanční otázku stavby?
To bylo ještě za minulého režimu. Vyřídili jsme si půjčku 400 tisíc korun. To byly tehdy velké peníze a na rekonstrukci by stačily. Jenže jsme nemohli sehnat firmu, která by práce udělala.


Nebyli lidi?
Ne, že by chyběli řemeslníci, ale nebyla politická vůle. Nejprve jsme se vždy telefonicky domluvili, ale když jsme řekli že se jedná o židovskou synagogu, po nějaké době vždy firmy z nějakého důvodu odstoupily. Musíte si uvědomit, jaká to byla doba. Za zbourání židovské památky bývali církevní tajemníci i odměňováni.


Jak jste potom situaci řešili?
Jak se dalo. Postupně jsme objekt vyklidili, staticky zajistili, vyměnili krovy, dali novou střechu. Postupovali jsme pomalu, po kouskách, podle vlastních možností. Když později peníze došly, stavba se zakonzervovala. Zkoušeli jsme získat nějaké peníze od památkářů, kteří nám ohromně fandili, ale nakonec nám sdělili, že nedostali žádné peníze. Teď nám klepali na ramena, jak jsme dobrý, ale když synagogu bourali, tak mlčeli. Nakonec jsme si museli vzít hypotéku a dali jsme dohromady obytnou část.


Obytná část je hotová, jak to vypadá s vlastní modlitebnou?
Restaurátoři zde musí udělat fixaci a injektáže uvolněných omítek. Nechá se vyrobit replika schránky na tóru. Naším záměrem je obnovit celou východní část synagogy, kde bude režný štuk, ostatní zdi zůstanou syrové. Odkryté zdivo má svou hodnotu a úžasnou atmosféru.


Budete dál opět postupovat jako jednotlivci?
Teď se otevřely nové možností získat peníze z různých dotačních titulů. Nedávno jsme proto založili sdružení s názvem Synagoga Kosova Hora, které nám lépe umožní dosáhnout na evropské peníze. Sami za pomoci našich prostředků bychom to asi nezvládli. Chceme se obrátit na odborníky, kteří mají se získáváním dotací už nějaké zkušenosti. Postupně by tu měl vzniknout víceúčelový prostor s výstavní síní, přednáškovým sálem, samozřejmě také se stálou expozicí synagogy a místního ghetta a dalších židovských obcí regionu. Počítáme i s komorními hudebními akcemi. Ten prostor by měl být hlavně pro lidi a měl by žít.


Bez koho byste svůj záměr nemohli uskutečnit?
Za tu dobu co opravujeme synagogu nám pomáhalo hodně lidí, včetně kamarádů a známých. Fandí nám i místní obecní úřad. Bez ochoty místních úředníků bychom to měli mnohem těžší. Máme štěstí na schopné vedení radnice, které vždy poradí a pomůže hlavně v administrativě a kontaktech.