Jan Žižka dorazil do českých kin. Jáklova středověká romance budí emoce

Ale popořadě. Petra Jákla, zkušeného kaskadéra, nejspíš už z logiky profese přitahují jako filmoví hrdinové drsní chlapi a drsné činy. Jako režisér debutoval v roce 2010 filmem Kajínek inspirovaným kauzou Jiřího Kajínka odsouzeného za vraždu. Snímek budil kontroverze zejména tím, že pomíjel hlubší souvislosti případu a ze zločince víceméně udělal životem zkoušeného hrdinu. O pět let později natočil horor Ghoul, kde se inspiroval pro změnu ukrajinským hladomorem v letech 1932-1933 a děsivými činy kanibala Andreje Čikatila.

Petr Jákl: Film Jan Žižka má ukázat emoci doby, je hlavně pro domácí diváky

Už oba tyto filmy ukázaly, kde má Jákl svou silnou parketu (ale také slabiny) a jakým způsobem vypráví. Jako režisér umí budovat napětí, vystavět a natočit silné akční scény. Těží z historie, z kontroverzních „hrdinů“ a výrazně sází na vizuální okázalost. Slabý je ve scénáři a prvoplánových charakterech některých postav. Lze mu vyčítat leccos včetně určité naivity, ale - na rozdíl od některých českých filmařů – ví přesně, co chce. A pokud jde o finance, může mu leckdo doma závidět, díky své výdrži a tahu na branku se v zahraničí etabloval nejen jako kaskadér, ale i jako spolehlivý koproducent.

Vizuální okázalosti

To vše víceméně potvrzuje i Jan Žižka. Od předchozích dvou celovečerních filmů jej odlišuje čas, který projektu tvůrce věnoval. A opulentní rozpočet. Film nakonec spolykal bezmála půl miliardy korun.

A co za ni? Historický snímek nečekejte. Jákl předkládá v podstatě středověkou romanci, v níž se titulní hrdina pere o pozornost s ženou - pobledlou Kateřinou, zde neteří francouzského krále, jež se stala objektem mocenských intrik. Žižka je tu za únosce a posléze jejího průvodce a ochránce, jenž při tom s pokerovým výrazem vyjednává o podmínkách propuštění, vymýšlí bojovou strategii a čelí bitvám, zbraním a ženině nyvému pohledu.

Přitom jaksi mimochodem přijde o pověstné (levé) oko, jež mu tato bledá rusalka léčí ve skrytu jeskyně přiloženými červy. Erotika se až na jeden nedokončený polibek nekoná, ta se k Žižkovi zjevně nehodí. Zato je tahle štrapáce českými lesy, skalami a cestami kolem lomů Velké Ameriky plná brutálních akčních scén, kde se řežou hlavy a krky a krkavci klovou do zbylých trupů. Dočkáme se slavného husitského chorálu Ktož sú boží bojovníci, ukázky vozové hradby, ba i Jan Hus se kratičce mihne.

Žižka žil v kruté době. Kdo nebyl drsný, byl mrtvý, míní Petr Jákl

Zkušenost žoldáka, lapky i velitele stráže Václava IV. se v Jáklově filmu vejde do jediného roku – 1402. Tedy roku Janova mládí, o němž dostupné prameny přinášejí jen kusé informace a který režisér zvolil pro svou „uměleckou licenci“ záměrně. Je to ďábelská zkratka, to podstatné o Žižkově průpravě na kariéru vojevůdce ale nenáročnému diváku sdělí.

Je patrné, že akcent na vizuální stránku, dynamický střih a místy až přepálená hudba zastírají slabý scénář, dvě věci se ale Jáklovi upřít nedají. Cit pro žánr a řemeslo. Jan Žižka je zručně natočený, akční scény mají švih a působí přesvědčivě.

Hvězdy film zvedají

Hercům se pod jeho vedením daří, mistři svého oboru ční nad mnohými. Jsou to především Michael Caine v menší roli lorda Boreše a Till Schweiger jako Jindřich III. z Rožmberku. Ben Foster, který v roli Žižky táhne celý film, neměl lehký úkol. Zvlášť když prostor pro herecký rejstřík nebyl veliký - prakticky mezi zachmuřeností a bojovou zuřivostí. Svůj part ale zvládl. K nevýraznému projevu je odsouzena i Sophie Loweová, jež jako Kateřina prochází filmem s jediným výrazem (trochu ve stylu bledé Arwen z Pána prstenů), herecky se příliš nemění a to ani v ojedinělé scéně, kdy sama sáhne k násilí.

Ani čeští herci se neztratili, Karla Rodena potkáme jako Václava IV., uvěřitelný je Jan Budař jako vůdce povstalecké bandy (který mimochodem kvůli roli odešel na čas do lesů "vstřebávat středověk").

Mládí Jana Žižky? O oko přišel už v dětství a sloužil jako žoldnéř v tlupě lapků

Petr Jákl zkrátka stvořil Žižku k obrazu svému. I tomu americkému. Dopřává sluchu fanouškům sladkých romancí i aktuální hollywoodské korektnosti v obsazení. Našince však afroameričtí bojovníci v bitkách v jihočeských lesích předhusitské doby zřejmě zaskočí. O diváky ale Jan Žižka nouzi mít nebude, zvědavost je veliká. Jen ten motiv Evropy, jež se na konci 14. století rozpadá, který nabízí paralely i s tou dnešní, nejspíš pro samou řež palcáty a lesní romanci ani nezaregistrují.

Hodnocení Deníku: 65 procent