Kliknutím zvětšíteStejný status quo si dopřává díky milující matce královně i Ludvíček v pohádce Princ Mamánek, jež vstoupila koncem minulého týdne do kin. V kloboučku s peřím, zlatavých pumpkách a krajkovém fiží groteskně tančí před matkou, jež nadšeně tleská, neopouští zdi královského paláce, cpe se čokoládkou a diví se, proč před ním otec znechuceně zavírá dveře. Nebylo by to tak hrozné, kdyby na dortu nezářila číslovka 39 a nechyběl pouhý rok do princovy čtyřicítky… Když se při oslavě narozenin chová jak zpovykaný fracek bez špetky rodičovské úcty, dojdou panu králi nervy. Syna uspí a nechá v noci odnést do hloubi lesa. Teď už záleží jen na něm a trpělivosti jeho parťáka, Leonarda z Dětenic, jestli obstojí ve světě a bude hoden královské koruny.
Smrt, kam se podíváš
Jan Budař zvolil netradiční způsob vyprávění, v němž princ neplní běžné úkoly, nýbrž se musí popasovat se Smrtí, jež se jako červená nit vine celým příběhem. Rámují jej dva mladíci vláčející se nemotorně lesem s rakvemi, hrdinu čeká coby zkouška návštěva podsvětí a vypravěčem je hrobník, jenž posléze vstoupí i do děje. Snad to má všechno symbolizovat, že život je krátký, naše pozemská existence dočasná a není nač čekat, natož za maminčinou sukní.
Hra s mystikou, jíž nahrává i postava Oběšence (výtečný Vladimír Javorský), je někdy více, jindy méně působivá. Vyprávění se drobí na malé výjevy, většinou strašidelné, občas s pokusem o humor, jehož zdrojem měly zřejmě být dvě dvojice: nešikovné duo s rakvemi a párek trapných čarodějnic, pitvořících se jak z Troškových pohádek. Jestli mělo jít o parodii, tak se nepovedla. Právě v absenci vtipu selhává pohádka nejvíce, což s ohledem na autora, jehož smysl pro chytrý humor je pověstný, mrzí dvojnásob. Na sebe navěšené scény mixující různý styl, místy s až erbenovským laděním, ale bez pevnější kostry, nedrží pohromadě a pohádkový žánr rozbíjejí.
Arabela po letech selhává
Na Jana Budaře a jeho do sebe zahleděné princátko se vcelku hezky dívá, své parkety si udrželi i zkušení hráči – Bolek Polívka jako hrobař, Martin Huba v roli krále (převzal jej po Josefu Abrhámovi) nebo Veronika Khek Kubařová jako rázná vesničanka, do níž se Ludvík zahledí. Ondřej Vetchý si zručně zopakoval chlapáka rytíře, nešťastným úkolem je naopak královna pro Janu Nagyovou, nám známou Arabelu (pro změnu role po zemřelé Libušce Šafránkové a pak i Haně Maciuchové), jejíž výkon poznamenává křečovitost, která až na výjimky nemizí.
Hudba z Budařova pera je podnětná, vizuální stránka skvělá. Údolí jižní Moravy, Žehrovskou oboru v Českém ráji i kokořínské lesy si kamera Jana Malíře vychutnala opravdu náležitě a poeticky. Kostýmy Michaely Horáčkové Hořejší na sebe strhávají zaslouženou pozornost, stejně jako bílá, zlatá a černá ve stylizovaném výtvarném řešení krajiny mrtvých nebo pochmurný mlýn s bledě mrazivým oběšencem.
Velké ambice
Princ Mamánek má svérázný způsob vyprávění a víc než pohádku připomíná mírně děsivou fantasy, jejíž temporytmus drhne a jejíž autor se pokouší navrch dumat o životě a smrti. Ustát hned napoprvé roli autora, režiséra, skladatele i herce musela být pro Jana Budaře výzva. Překombinovaný snímek, který se vymkl pohádce a více straší, než aby nesl dětem čitelné poselství, naznačuje, že ambice byly příliš velké.
Hodnocení Deníku: 50 procent
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
