Narodil se jako Otto Popper do rodiny židovského obchodního cestujícího Lea Poppera a jeho ženy Hermíny. A protože měl už dva starší bratry a jeho matka si přála holčičku, nosil jako malý dlouhé blonďaté vlásky. O kluky se starala hlavně matka, protože otec musel vydělávat peníze. Ne vždy se mu to dařilo. Pak se ale vrhl na vysavače a měl štěstí – stal se jedním z nejlepších prodejců firmy Electrolux.

Spisovatelův bratr Hugo vzpomínal, že Leo Popper chtěl mít ze svých dětí boxery. Kluky trénoval dokonce olympijský medailista v boxu Jan Heřmánek. Kromě toho, že své děti vedl ke sportu, probudil v nich otec také lásku k rybaření.

Čeští a slovenští čtenáři mají v mém srdci zvláštní místo, říká Robert Bryndza

Měl v Buštěhradu pronajaté rybníky a právě z nich vytáhl Ota Pavel svou první rybu. Chytat ho ale naučil až převozník Prošek na Berounce v Luhu u Branova, kde rodina Popperových často pobývala.

Pak ale přišla válka, začalo pronásledování Židů a idyla skončila. Otovi bratři byli evidováni v židovské náboženské obci, zatímco on ne. Otec nechal kluky dokonce pokřtít, aby se vyhnuli transportu do koncentračního tábora, ale bylo to marné. Hugo a Jiří šli do Terezína, kam je následoval i Leo Popper. Ota se transportu vyhnul, jelikož byl oficiálně míšenec třetího stupně.

Tyto okolnosti silně zapůsobily na psychiku malého kluka. To ještě nevěděl, že se sourozenci i tatínek po válce šťastně vrátí domů. Staral se o matku, pracoval v dolech a hrál hokej za Spartu, po válce byl dokonce kapitánem dorostu. Světovým hráčem se nestal možná jen proto, že často trpěl hnisavými angínami. Stal se tedy alespoň světovým sportovním redaktorem.

Nejlepší táta na světě

V roce 1949 začínal jako sportovní redaktor Československého rozhlasu, kam ho dostal jeho kamarád Arnošt Lustig. Později psal pro časopis Stadión, kde také vycházely jeho první fejetony ze sportovního prostředí. Několik let působil i v armádním týdeníku Československý voják, kde podle bratra Huga vlastně odstartoval svou kariéru spisovatele.

Bijte se jak lvové o mříže! Natočte, jak recitujete a pošlete nám video

V té době žil Ota Pavel se svou novou rodinou. Našel si ženu se dvěma dětmi, která 16. srpna 1956 přivedla na svět jeho syna Jiřího. S nevlastními syny Petrem a Janem i tím vlastním trávil každou volnou chvíli. Podle Lustigových slov byl Ota Pavel nejlepším tátou na světě. Jeho štěstí ale netrvalo dlouho.

Vedle mne sedí Hitler!

Na zimní olympiádě v Innsbrucku v roce 1964 se u Oty Pavla projevila maniodepresivní psychóza, závažné duševní onemocnění. Následkem záchvatu nemoci podpálil statek v horách. „Přál jsem si, aby se rozsvítilo veliké světlo a zahnalo mlhu,“ napsal později.

Zatímco byl hospitalizován v psychiatrickém zařízení v Innsbrucku, doma si mysleli, že emigroval. Až jednou zazvonil Arnoštu Lustigovi telefon. Volal mu Ota Pavel. „Arnošte, mluv tiše, vedle mne sedí Adolf Hitler a předstírá, že je švec, ale mlč! Nikomu to neříkej!“ vzpomínal Lustig na telefonát v pořadu České televize Příběhy slavných. Lustig pak zorganizoval převoz svého kamaráda z Rakouska domů.

Dalších devět let pak Pavel bojoval s maniodepresivní psychózou. Měl dohodu s kamarádem Lustigem, že jakmile na něj „šílenství“ půjde, zavolá mu a on ho odveze do psychiatrické léčebny v Bohnicích.

Jak jsem se zbláznil

Když mu bylo lépe, chodil k řekám a rybníkům na ryby. Tam mu bylo v životě nejlépe. „Chtěl jsem se stokrát zabít, když jsem už nemohl dál, ale nikdy jsem to neudělal. S snad jsem v podvědomí toužil ještě jedinkrát políbit řeku na rty a chytat stříbrné ryby. To rybařina mě naučila trpělivosti a vzpomínky mi pomáhaly žít,“ napsal ve svém díle.

Zdroj: Jan Lakomý

Svému bratrovi Jiřímu se Ota Pavel svěřil, že chce napsat knížku Jak jsem se bláznil. Byl si prý jistý, že za ni dostane Nobelovu cenu. Vyprávěl mu dokonce pasáže ze zamýšlené knihy, bohužel Jiřího tenkrát nenapadlo si je zaznamenat.

Galbraith, Kepler či Bolavá. Kdo se skrývá za pseudonymy bestsellerových autorů

Poslední knížkou, kterou za svého života Ota Pavel dokončil tedy byla Jak jsem potkal ryby. Zemřel na infarkt 31. března 1973 v Bohnické léčebně. Přežili ho starší bratři i matka Hermína. Syn Jiří Pavel, který zdědil nejen otcův literární talent, ale i jeho duševní chorobu, zemřel v roce 2018.