Obě slavnosti měly společný především průvod knížete Václava na koni doprovázeného družinou zbrojnošů a dvořanů. Votický průvod šel svou tradiční trasou ulicemi města. Ten louňovický, po loňském prodělku, zredukovali pořadatelé z jízdy z hory Blaník také pouze do ulic městyse. Kulturní program sestavený z hudby, vystoupení místních i profesionálních souborů, či ukázka řemesel byly v podstatě v obou porovnávaných místech obdobné.

Ale to je asi tak všechno. Rozdílů bylo v sobotu možné najít mnohem více.

Zatímco ve Voticích se program odehrával zejména na Komenského náměstí, v Louňovicích nejen na náměstí, ale především v zámecké zahradě.
Ve Voticích vystupovali účinkující na jediném pódiu, proto si je návštěvníci mohli vychutnávat. V Louňovicích bylo pódií v podstatě několik. Na tom hlavním, v zámecké zahradě, stranou ruchu z náměstí, si hosté při muzice také užívali volný den a libovali při programu.

Před zámkem však hrála kapela a souběžně s ní u pouťových atrakcí vyřvával z amplionů Karel Gott a vedle Depeche Mode. A do toho všeho ještě kolotočáři zvoucí k usazení na poslední volná místa na jejich atrakcích…

Jarmark ve Voticích pojali organizátoři tradičně, staročesky. I v Louňovicích se snažili trhovci prodat své řemeslné či potravinářské výrobky. Ale tamní asijské tržiště už úctu českého patrona příliš nezosobňovalo.

A ještě další rozdíl v obou slavnostech byl na první pohled patrný.

Ve Voticích do míst, kde korzovali návštěvníci, auta během slavností nesměla. V Louňovicích ale, i vzhledem k charakteru městyse ležícího na křižovatce několika zemských cest, automobilový provoz přerušil jen průvod knížete Václava. Jinak se auta prodírala k cíli přes davy návštěvníků.

A těch však měly obě slavnosti, i přes rozdílné pojetí, znovu požehnaně.