Celý čas mrholilo a kdo nebyl správně oblečen, měl smůlu. A tu měla i císařská armáda a švédská vojska, která 6. března roku 1645 rozehrála jednou z nejkrvavějších bitev třicetileté války.

Hluboké závěje navátého sněhu, ostrý nárazový vítr v nechráněných úbočích. A když sníh pod tisíci chodidly a koňskými kopyty roztál, čekala vojska rozmočená a bahnitá půda. Tak vypadalo zákulisí taktických manévrů vojsk v bitvě, která skončila naprostým švédským vítězstvím.

Vzpomínka na tyto chvíle začala odchodem armád, pěších pluků, pikenýrů a mušketýrů z jankovského náměstí ve 13 hodin na kopec Habrovka, kde už čekalo připravené ohrazení, děla a další artefakty potřebné k ukázkám bojů. Také tam stály stánky s občerstvením, kde si návštěvníci mohli koupit kuře nebo klobásku či párek v rohlíku. Na zapití pivo nebo čaj, k mání byl i grog na zahřátí.

Před samotnou bitvou ještě při památeční mohyle vzdali padlým žoldákům hold starosta města Votice Jiří Slavík, starostka Jankova Jitka Jonsztová a místní farář Piotr Henryk Adamczyk. Ve svém projevu oba starostové zdůraznili potřebu připomínky takovýchto tragických událostí jako mementa, aby se už něco podobného nikdy neopakovalo. Na konci farář přizval k modlitbě. A pak už došlo ke samotnému kladení věnců a květin.

Ve tři hodiny byla vojska připravena k rekonstrukci, která se pak za zvuků výstřelů z děl a mušket odehrávala v šedivém dýmovém závoji a poskytovala věrný obraz skutečného historického boje.