Sedmasedmdesátiletý Václav VII. Josef Potůček z Mezihoří, civilně jen Václav Potůček s bydlištěm v Benešově, k takto vybaveným lidem patří.

Dospěl k tomu svým vývojem i stylem svého života. Jednou z jeho nejpodstatnějších etap, důležitých také pro jeho zamilované místo, Chvojen, byla ta, které se zúčastnil osobně s profesorem Antonínem Hejnou v letech 1966 až 1972.

Právě během těch šesti let se na Chvojně nedaleko Benešova uskutečnila celá série výzkumů a bádání. A jedno z nejmystičtějších míst ve Středočeském kraji vydalo tajemství. Pravděpodobně ne celé, ale alespoň jeho část.

„Právě tehdy se potvrdilo, že na Chvojně žili také Keltové," připomněl Václav Potůček.

A právě na Kelty a jejich dovednost nacházet a využívat pozitivní zemskou energii, Václav Potůček navazuje. Už šestnáct let. Právě tak dlouhou dobu se snaží také společně s partou dalších nadšenců o záchranu chvojenského kostela sv. Filipa a Jakuba.

„Teď už je to horší, ale dříve jsem na Chvojně pracoval čtrnáct i více hodin v jednom kuse. Pak jsem po hodině posezení před kostelem odcházel domů naprosto odpočinutý a spokojený," tvrdí stále vitální senior, který je představeným všech tří organizací, které se o záchranu kostela snaží – Rytířského řádu sv. Václava, Zemské stavovské rodové unie rodového kraj Benešov a také občanského sdružení Přátelé Chvojna.

Co si od Keltů můžeme my, lidé moderní i po tak dlouhé době, co tu nejsou, vzít?
Byli to mistři v hledání pozitivní energie. To, že mi tady na Chvojně po čtrnáctihodinové práci stačila hodinka odpočinku u kostela, už víte. Dobíjel jsem si tady dokonale baterky.

Je na Chvojně nějaké specifické místo, kde lze načerpat energii?
Jsou tady dvě. Jedno je kolem pískovcového sloupu na východ od kostela a druhé pak přímo v kostele. Když po Keltech přišlo období křesťanské, tehdejší lidé poznatků svých předchůdců uměli dokonale využívat. A to nejen tady, na Chvojně. Právě proto je sedmdesát pět procent kostelů v České republice na těchto energeticky aktivních místech. V době nevolnictví a roboty se lidé do kostelů velmi těšili, protože po té celotýdenní dřině měli vlastně v neděli jen hodinu a půl na to, aby načerpali nové síly do dalšího pracovního týdne. Silně pozitivní energie je ale patrná na celém hradišti, které tady stálo ještě před kostelem. Je to území nepravidelné elipsy dvě stě krát osmdesát metrů.

Dobře, ale to tvrdíte vy. Co když tomu nevěřím?
Nemohu říci úplně všechno, co vím, ale věřte tomu, že právě díky Chvojnu a zdejší pozitivní energii se podepisují hodně důležité mezinárodní smlouvy. Chodí sem workoholici a nabíjejí si tu baterky. Právě na Chvojně se utvrzují v tom, jestli je podepsání zamýšlené smlouvy dobrým krokem, či nikoliv.

Můžete být konkrétnější?
Nemohu. Ale uvedu alespoň, že jeden z těch lidí, Čech, si tohoto místa považuje tak, že byl dlouholetým sponzorem rekonstrukce kostela. Ročně na něj dával ze svého tři sta tisíc korun.

Působí ona energie, o níž hovoříte, na všechny? Já ji například vůbec nepociťuji.
Působí! Je ale potřeba, aby se každý, kdo ji tady bude hledat, dokázal odreagovat od všedních starostí a útrap. Jde o to, aby se člověk dokázal přeorientovat na to pozitivní. Bez toho energii nenačerpá. Ale i to je potřeba se naučit. Na Chvojně se scházíme zatím v poměrně úzké společnosti a lidi, kteří neumí se přeorientovat, to učím. Myslím, že se mi to docela daří. Jsem senzibilem a dokážu poradit. Znám člověka, workoholika, který v kostele okamžitě usne. I on říká, že si tam parádně odpočinul. Ale hned dodává, že si odpočine jen na Chvojně v kostele. Jinde ne.

Loňské Vánoce byly atypické, teplé. Rtuť teploměru vystoupala až k desítce. Myslíte si, že to může mít nějaký vliv na zdraví nebo myšlení lidí a pomohl by v případě nesnází Chvojen?
Za chování lidí může hlavně sluníčko. Jakmile vyjde, je to pro člověka nenahraditelné fluidum. Na Chvojně se dají opravdu nabít baterky. Lidé se ale musejí nejprve umět zbavit útrap a musejí se přeorientovat na čerpání pozitivní energie. Mnohdy ani nedokáží vnímat, že je krásné počasí, že svítí sluníčko. A to je škoda, měli by se to naučit.