Už jste ve Vlašimi někdy vystupoval?

„Ano, několikrát. V posledních třech letech jsem hrál v čajovně, na náměstí, v Kulturním i Spolkovém domě nebo v zahradě Husova sboru. Kdysi dávno, jako student, jsem také po večerech hrával celou jednu sezonu ve vinárně U Blanických rytířů.“

Prostory čajovny tedy znáte. Jsou vhodné ke koncertům?

„Čajovnu znám dobře. Je sice malá, ale vhodná na akustické nebo jemně zvučené koncerty.“

Líbí se vám Vlašim?

„K Vlašimi mám vztah hezký, z Benešova, kde bydlím, je to kousek. Často přes ní jezdím, když si o víkendech dělám vyjížďky na motorce. Vlašim je zasazená do krásné krajiny a také procházky v hustých lesích v okolí Blaníku jsou nádherné.“

S jakým repertoárem ve čtvrtek vystoupíte?

„S repertoárem, který bude zahrnovat písně z obou mých posledních desek, tedy Kdy všechno končí i začíná a Jako říční proud. Navíc zahraji blok nových písní, které by se mohly objevit na novém CD. Ty zatím uvádím pouze na samostatných recitálech, protože s kapelou je ještě nemáme nazkoušené.“

Během své hudební kariéry jste se setkal s mnoha významnými muzikanty. Koho si nejvíce vážíte?

„S těmi, kteří mě nejvíc ovlivnili, jsem nikdy nehrál. Na mezinárodní scéně to je Bob Dylan a na domácí pak dva základní proudy, ze kterých jsem čerpal v úplných začátcích. Prvním byli bratři Ryvolové jako představitelé moderní trampské písničky, druhým Karel Kryl jako hlavní osobnost našeho folku. Z těch, se kterými jsem se setkal osobně, si vážím Jaroslava Hutky, Václava Koubka a Jirky Mazánka. Pro jejich osobní i muzikantské postoje.“

Jak jste spokojen s nabídkou kulturních pořadů na Benešovsku?

„Chybí mi zde víc živých koncertů v žánrech, které mi jsou blízké, tedy folku a rocku. Je to možná dané tím, že by se asi větší množství akcí těžko uživilo. Možná, že někdo časem najde odvahu řídit v Benešově nebo ve Vlašimi klub a pořádat tam koncerty tohoto typu. Vím, že bylo už několik pokusů, ale vždy po nějakém čase se pravidelnost a četnost koncertů vytratila nebo kluby ukončily činnost. Ale snad se najdou nadšenci, kteří do toho zase půjdou…“

KAREL SOUČEK