Souvisí název kapely s pivem?
Vzpomínám si, jak jsme s Žabákem na dovolené v Itálii vymýšleli, jak bychom kapelu nazvali. Během večera padlo asi padesát nápadů, všechny jsme ale zavrhli. Až někdy v jednu v noci, když jsme měli každý v ruce poslední lahváč, to přišlo.

Kde jste začínali hrát?
Tehdy byly rockové taneční zábavy ve velkém útlumu a myslím, že jsme v okolí měli velký podíl na jejich návratu. Brali jsme to zpočátku jako zábavnou hru, ale zjistili jsme, že si nás lidi oblíbili, tak jsme se museli začít chovat zodpovědně. Už tam byl závazek, že plakáty visí, lidi přijdou na koncert a něco očekávají. Náš styl se usadil s příchodem Jendyse, našimi vazbami na kluky kolem Divokého Billa, později s příchodem Vency, který nám to celé přitvrdil.

Vydali jste nové album, jak dlouho jste na něm pracovali?
Na třetím CD jsme dělali po chvilkách na zkouškách a musím přiznat, že docela dlouho. Nestanovili jsme si ale žádný termín, takže nás nic netlačilo. Když se nám postupně sešlo jedenáct písniček, rozhodli jsme se je nahrát.

Co mohou fanouškové očekávat a kdo bude kmotrem alba?
Na albu tentokrát nebudou žádné úpravy písní od spřátelených kapel, jako tomu bylo na předešlých deskách. Jde o původní písně, kdy nápady nosil většinou náš kamarád Ruda Rigo a společně jsme je dotvářeli v našem stylu. Pak jsme tam rockově upravili část opery od Bedřicha Smetany, podle které jsme to celé nazvali Jen dál. Zbytek jsou zahraniční coververze s texty našimi nebo našich kamarádů. Proto CD v Postupicích nejspíš pokřtí některý z nich.

Když si hotové album poslechnete doma, říkáte si, že jste třeba mohl něco udělat nebo nazpívat jinak?
Když jsme ho natočili, poslechy probíhaly, naštěstí se něco dá v průběhu míchání nahrávky ještě upravit. Zpěv ale ne, takže ten se nám už líbit musí. Určitě by se některé věci daly udělat jinak, ale v podstatě jsme s výsledkem spokojeni.

Na hudební scéně jste už skoro třiadvacet let. Co na to říká manželka, že večery trávíte ve studiu a víkendy na koncertech?
Vzhledem k tomu, že všichni máme civilní zaměstnání a hudba nás neživí, musíme fungovat celkem normálně. Já mám tu výhodu, že zkušebnu máme u nás v domě, takže jsem vlastně doma, i když zkoušíme. Hrajeme každou středu do půlnoci, manželka i dcera se za zvuku bubnů naučily usínat. Ale myslím, že všichni v kapele máme tolerantní rodiny, které nám toho koníčka přejí, bez toho bychom těch třiadvacet let nepřežili. Za to bych jim všem chtěl moc poděkovat.

Máte i jiné koníčky kromě hudby?
Baví mě spousta věcí. Cestování, v zimě lyžování, v létě kolo, zahrada, pes, fotografování, filmování, dříve jsem i maloval, jen mít víc času.

Jak byste charakterizoval lidi v kapele?
No to je kapitola. Každý jsme úplně jiný. A přesto, nebo možná právě proto nám to tak dlouho funguje. Hlavně jsme kamarádi a pořád dokážeme hodiny jen prokecat a dělat si srandu úplně ze všeho. Ještě že u toho není skrytá kamera.

Michal Brož
Narodil se 18. září 1962 v Benešově, kde později vystudoval střední zemědělskou školu, obor agronom. V současné době podniká v oblasti velkoobchodu s ovocem a zeleninou. Je ženatý, má dceru. Rád jezdí na kole nebo čtyřkolce, na které bývá spolujezdcem jeho pes.

V roce 1996 založil hudební skupinu Lahvátor, kde hraje na akustickou kytaru, banjo a také zpívá. Dalšími členy kapely jsou Michal Žaba přezdívaný Žabák hrající na baskytaru, Martin Hašek a Václav Vašata s elektrickými kytarami, Jan Průcha s akordeonem a Jarda Heikenwalder za bicími.

Všichni kromě bubeníka také zpívají. Hrají melodický bigbít, plný energie. Dosud vydali tři alba, to poslední s názvem Jen dál. Křest se konal v sobotu 27. dubna v postupické sokolovně.

Kde berete inspiraci pro své písničky?
To je různé. Já moc nejsem na texty. U mě to většinou funguje tak, že mě známí zásobují texty, a když mě nějaký osloví, napadne mě melodie. Martin se Žabákem textují sa-mi, Jendys s Vencou nosí hudební nápady. A pak to nějak dopadne, nebo nedopadne.

Možná se budete divit, ale některé písničky mi připomínají Karla Kryla. Motivuje vás, nebo ho neposloucháte?
To mě nikdy nenapadlo, mně se vždycky líbily věci se silnou melodií. Jsem přesvědčený o tom, že písnička je dobrá tehdy, když si ji můžu kdekoli sám zahrát na kytaru a zazpívat. A současně když se pak nechá zahrát v našlápnuté formě s kapelou. A to například u Krylových písní platí.

Blíží se Velikonoce, co znamenají pro vás a co pro kapelu? Máte nějaká vystoupení?
Jelikož mám rád jaro, asi jako každý, tak hlavně svátky jara, kdy už se to láme a dá se zase trávit většina času venku. To znamená oheň, setkávání, prostě příjemné období. V minulých letech jsme na velikonočních akcích hráli, ale letos si dáváme volno. Máme totiž týden po nich ten křest, takže relax a pak si to užijeme.

Relaxujete někdy u televize? Jaké filmy vás oslovují?
To záleží na náladě. Pokud se chci jen tak válet u televize, sleduji hodně i dokumenty. Mám rád dobrou chytrou komedii. Baví mě každý film, který když skončí, ještě ve mně doznívá. Jen asi horory mě nikdy nechytly.

Vystupujete prý i na motorkářských zábavách. Stalo se vám, že se večer nějak zvrhl?
Za ty roky, co hrajeme, už jsme samozřejmě zažili pár divokých večírků. Kdy třeba v sále lítaly židle a půllitry, sem tam se někdo popral, na pódium se nám přišly zviditelnit různé více či méně odhalené postavičky obojího pohlaví. Ale rozhodně jsou to spíš výjimky a už vůbec bych to nespojoval s motorkáři. Tam jsme naopak nikdy žádný incident nezaznamenali. Vždycky je největší problém, když někdo nepochopí, že na pódiu jsou dost drahé nástroje, aparatura, a že nám tam nemůže jen tak přijít a šlapat v tom, i když nám chce dát najevo svou přízeň.

Jezdíte sám na motorce?
Mám čtyřkolku, ta mě fakt baví. Jelikož i na kole jezdím raději po lesích než po silnici, tak čtyřkolka mi dává možnost si zajet mimo komunikace, prakticky kamkoli. Navíc jsem na ní naučil i našeho psa, který to svezení přímo vyžaduje. V létě je to prostě paráda.

Máte nějaký zážitek z koncertu, na který nezapomenete?
Jo, jen nevím, jestli se to sem hodí. Je to už hodně dávno. Jednou jsme hráli venkovní koncert, nějakou hodně dlouhou sérii, a náš tehdejší bubeník usoudil, že si musí během písně odskočit. Bylo to celkem dobře vypočítané, že Martin to na šlapák chvíli podrží a nikdo nic nepozná. Jenže on už nenašel cestu zpátky. To se nám hodně vrylo do paměti a od té doby nehrajeme dlouhé série.

Nebudu se ptát na vaše životní sny, protože v rozhovorech většinou říkáte, že žádné nemáte. Že jste spokojen s tím, co je. Zeptám se na sny jinak, zdá se vám někdy o koncertech?
Já si jen nekladu žádné mety, když se totiž moc tlačí na pilu, většinou je to znát a nefunguje to správně. Samozřejmě jsem rád, když přicházejí pořád nové výzvy, když se něco děje. Poctivě každý týden utužujeme partu ve zkušebně, a že je o nás zájem a lidi se chodí s námi bavit, je příjemná nadstavba. Co se týče koncertů ve snu, tak to jsou jedině příhody s úplným výpadkem paměti, přetrženými strunami na všech kytarách a nějaké ostudě. To jsem pak rád, když se probudím.

Kdy následují po křtu v Postupicích další koncerty?
V posledním dubnovém dni vystupujeme v Benešově na Čarodějnicích, 18. května pak na staročeském jarmarku na náměstí v Netolicích a pak na Dni dětí v Tomicích, kde bude na hřišti festival Vítání léta. Další termíny si mohou najít fanouškové na našich stránkách www.lahvator.cz.