Díky tomu měli navrhovatelé vlastně bezmezně volnou ruku a nemuseli myslet na to nejpodstatnější, peníze. Proto některé návrhy byly jen stěží realizovatelné nebo by mohly vzniknout jen pomocí neúměrně vysokých nákladů.


„To je princip tvorby a diskuse a v realitě pak stejně uspěje jen to, co má předpoklady," připomněl Tomáš Fassati.
Asi nejbláznivější nápad ale přišel ještě dříve, než už ty zmiňované při tvůrčích dílnách organizovaných v MUD Benešov. Bylo to už koncem osmdesátých let minulého století.


„Byl to návrh sochaře Kurta Gebauera ve spolupráci s architektem Josefem Pleskotem," připomněl Tomáš Fassati.


Návrh spočíval v tom, že plochu náměstí měla tvořit na zádech ležící obří žena, jejíž oblé tvary obnažené postavy vystupovaly nad povrch dlažby v téměř celé délce náměstí. V některých částech jejího těla pak autor zamýšlel vytvoření vodních jezírek a v dalších pak vodotrysky.


„Bylo to v té době ideologicky a umělecky šokující a samozřejmě nerealizovatelné," míní Tomáš Fassati.


Pak přišel listopad 1989 a o benešovském Vítězném náměstí se hovořilo už jen v souvislosti s jeho přejmenováním po prvním Československém prezidentu.


Teprve po roce 2000 se v Benešově konala série už připomínaných tvůrčích dílen a opět u toho byl sochař Kurt Gebauer, respektive jeho žáci.


„Při tom se sochaři vypořádávali s tématem Tomáš Garrigue Masaryk," připomněl ředitel MUD Benešov.


Tehdejší návrhy obsahovaly samozřejmě i sochy, ale byly mezi nimi i poměrně abstraktní artefakty a také ony nápisy na dlažbě či žebříku vycházející z Masarykových památných výroků.


Většina z návrhů si ale netroufla jít až tak daleko, aby pracovala i se změnami vizáže celého náměstí. V té tobě totiž byly podle Tomáše Fassatiho myšlenky na tak velké kroky zcela mimo představy kohokoliv.


„Teprve potom, někdy v roce 2010, se začínaly ozývat hlasy veřejnosti, že je potřeba náměstí změnit," vzpomíná Tomáš Fassati.
To vycházelo to z toho, že náměstí v centru města nesloužilo tomu, čemu má takový veřejný prostor sloužit, tedy ke srocování lidu. Navíc se už jeho podoba, vytvořená v polovině devadesátých let minulého století, poměrně rychle okoukala. Náměstí už v té době nepůsobilo na veřejnost příjemně a jeho uspořádání s velkými zelenými „oky" ohraničenými betonovými balustrádami, ani logicky.
„Náměstí má být přehledné a má být využitelné na pobyt a to naše rozhodně není," upozornil ředitel benešovského MUD.


Ale možná nakonec zase bude. Pomoci by k tomu měla architektonická soutěž, kterou na své poslední předprázdninové schůzi vyhlásí zastupitelstvo města.