Pět notoricky známých koled – Nesem vám koledy, Narodil se Kristus Pán, Půjdem spolu do Betléma, Štědrej večer nastal a Pásli ovce valaši zapěli lidé v benešovském Domově seniorů ve Villaniho ulici, u stromečku na návsi v Psářích, v Sedmpánech u kapličky a také u vánočního stromu u vlašimské radnice.
V Domově seniorů Benešov se na zpívání koled ti dříve narození příliš nepřipravovali. Nemuseli. Ještě ze svého dětství totiž mají české koledy takříkajíc pod kůží.
Potvrdila to například Jarmila Hrubcová. Vlašimačka žije v Benešově v domově seniorů už šestým rokem.
„Koledy jsme zpívaly už jako děti. Se zpíváním to teď už není nic moc, raději si je na Vánoce pouštím z magnetofonu," uvedla s tím, že po zpívání koled se jí do jejího pokoje odchází velice spokojeně.
Koledy má Jarmila Hrubcová ráda všechny, nejraději ale přece jen tu nejklasičtější, Narodil se Kristus Pán. „To je moje srdeční záležitost. Tahle koleda mi vždycky nabije baterky," zasmála se Jarmila Hrubcová.
Na zpívání koled se už od doby, kdy se to dozvěděla, těšila v domově seniorů také Miluše Mikynová.
„Ráda zpívám. Při zpěvu nám čas lépe ubíhá," přiznala při prohlížení deníkovského zpěvníku s koledami. Při samotném zpívání se pak ani jednou nespletla. „Když nezpívám sama, tak to je jednodušší," zhodnotila.
Ale sama v Domově seniorů Benešov rozhodně nezpívala. To podstatné zastal skvěle sbor žáků Základní umělecké školy Benešov, který si říká Dobromysel a vede ho Lada Bambasová. Mladí umělci nejen sami zpívali, ale také se doprovodili na hudební nástroje a nakonec klientům přidali ještě řádnou porci skladeb ze svého dalšího repertoáru.
Seniorka Anna Bartáková si také se zájmem, před zpíváním i po něm pečlivě prohlížela deníkovský zpěvník.
„Zpívání, to je moje, mám pro něj slabost," vyznala se a potvrdila, že zná spoustu koled, ale nejen jich. A právě proto také zpívá ostatním klientům domova. Z koled má ale naprosto nejraději Půjdem spolu do Betléma.
České, ale také německé koledy zná další obyvatel domova František Groch. Vyrůstal na jižní Moravě a jeho kamarády byli i vrstevníci z německy mluvících rodin.
„Mluvili jsme mezi sebou německy i česky. Já uměl německy, kamarádi zase česky," vzpomíná na klid meziválečného období a znovu si k tomu zanotoval Jak jsi krásné Jezulátko.
Zpívalo se ale také v Psářích. Tam se ke zpívání připojili tamní turisté. Pětici koled zazpívali u vánočně vyzdobeného stromečku na návsi u obecního úřadu.