K oblíbeným pracovním aktivitám dopravním čety železničního vojska patřila v 80. letech takzvaná seznání. Než se na každý další rekonstruovaný traťový úsek najíždělo s technikou, cestovali  vojáci postupně v malých, náhodně složených skupinkách stanice důkladně prohlédnout.

Ve dne i v noci, aby si zafixovali umístění a označení všech výhybek, návěstidel, výkolejek včetně manipulace s nimi, počet i délku kolejí.

Přitom se také vydávali na průzkum, kde v okolí dobře vaří a co tam čepují.

Přímo do nádražních putyk nebylo radno, kromě případů nouze, chodit. Ty se stávaly oblíbenou zašívárnou důstojníků a také častým cílem přepadových kontrol velitele útvaru či jeho noshledů.

Do Říčan partička dvou Čechů a dvou Slováků dorazila na seznání v sobotu.

Bylo nádherně, teplo.

Na včasný návrat do vojenského lágru v Hostivaři nebylo ani pomyšlení.

„Jdeme se koupat," navrhl Řezňa, když se od výpravčího dozvěděli,  že na okraji města je koupaliště.

Chvíli bloudili mezi rodinnými domy a vilkami v Radošovicích, ale pak koupaliště Jureček našli.

Sházeli ze sebe vojenské mundůry a naskákali do vody. Když se vyblbli, přinesli si od stánku kelímkového Kozla, rozcápli se na trávě a obhlíželi osazenstvo.

Vedle čtveřice v erárních zelených trenkách se uvelebila na deky skupinka rozpustilých dívek štěbetajících německy.

Vojáci ze sebe postupně dolovali zbytky školní němčiny, kupovali studentkám z Lipska trávícím v Říčanech týden na výměnném pobytu pivo a okukovali jejich těla.

Navečer se celá parta, s krátkou zastávkou v hospodě pro láhve vína, přesunula na okraj lesa nad koupadlem.

Jak se stmívalo, sesedali si stále blíž. První se s půvabnou drobnou blondýnkou, která šprechtila, že má kluka u východoněmeckých námořníků, vytratil do útrob lesa nasvíceného cípkem měsíce Martin. Po chvilce vzájemného oťukávání, hlazení a líbání si lehli do trávy u cesty, kde si Ingrid, či jak se jmenovala, vojáka osedlala.

Chvíli na to se šel Řezňa s brunetkou Monikou přesvědčit, zda je voda v rybníčku ještě dostatečně teplá ke koupání.

Na dece zůstali oba Slováci a zbylé, ne příliš úchvatné Dederonky.

„Boha, kde stě boli tak dlho? Veď hentá už chcela volať policajtou!" přivítal dvojici vracející se z lesa Pekos. „A kde je Řezňa s tou druhou?" nadhodil starostlivě se šeptáním, že zbývající holky byly opravdu vyplašené, zda se jejich kamarádkám něco nestalo.

„Žádný strachy. Kein Angst," zahalekal bodře Řezňa, který se, držíc za ruku brunetku, právě vynořil od stráně nad koupalištěm.

Němky konstatovaly, že už je pozdě a musí se vrátit, aby je učitelé nesháněli.

Vojáci základní služby je tedy doprovodili k ubytovně, rozloučili a zamířili na nádraží. Při čekání na půlnoční pantograf se Řezňa svěřil se svým nevšedním erotickým zážitkem.

Po krátké koupeli bez plavek dvojice vylezla na svažitý břeh a voják se na brunetku vrhl tak nedočkavě, že nestihl hledat vhodnější místo.

Po pár vteřinách náruživého sexu česko-německá dvojice zjistila, že si nohy máchá ve vodě. Povylezli si tedy výše, Řezňa se zapřel nohami o jakýsi kořen a pokračoval v přerušeném díle.

„No a kořen praskl a my byli ve vodě znovu!" zachechtal se aktér.

„Takhle hotová ještě nebyla," dodal. „A co vy Slováci? Nic? Tak to my, Češi, vedeme 2:0!" uzavřel Řezňa příhodu z říčanského Jurečku, která následně odstartovala soutěž Čechů proti Slovákům, kdo do konce vojenské základní služby zdolá více ženských klínů.

Soutěž dostala přesně stanovená pravidla a honosný název "Socialistická".

Martin Rubeš